7 důvodů, proč jsou retro hry skvělé

Už jen proto, že jste kliknuli na tento článek svědčí o tom, že máte jistý vztah ke starším hrám. Ať už to jsou vzpomínky z dětství, nebo čistá zvědavost a bádání ve videoherní historii, starší tituly z nějakého důvodu upoutaly vaši pozornost.

A není se čemu divit! Spousta z nich si uchovává svůj půvab do dnes. Obzvláště když si na ně uděláte náladu. Venku prší, máte volný čas s kávou a dekou, a na obrazovce zasvítí úvodní logo Baldur's Gate, Elder Scrolls: Oblivion nebo Diablo 2. Vy se zatetelíte a na chvilku se zasníte, jaké pohodové časy to byly tehdy doma, na chatě s kámoši, na koleji na vysoké, nebo na jakémkoli místě, kde jste se dříve oddávali videoherním vášním. Takové chvíle mají zkrátka své kouzlo.

Rozhodl jsem se proto sepsat sedm nejvýraznějších výhod retro gamingu. Možná zjistíte, že je to směr, který vám přinese mnoho radosti a relaxu, navzdory svému věku. Jak se říká, staré dřevo nejlépe hoří, staré víno se nejlépe pije. 

Nostalgie

Přin hraní starších her mám obdobný pocit, jako když zpětně procházíte osobní album. Každá melodie, pixel a zvukový efekt dokážou probudit silné vzpomínky.

Když se pustíte do svých her z dětství, tak pravděpodobně okusíte pocit nostalgie. Většinou svět tehdy nebyl tak složitý, nebo nás netíhla taková míra zodpovědnosti a tyto pocity se nám jako ozvěna vrací zpět. Možná zavzpomínalte i na staré spoluhráče, nebo těžce vydřené triky a skill pro zdolání prvního a posledního bosse.

Máte u toho pocit, jako kdyby novodobé tituly a vaše oblíbené pařby z dětství se vůbec nedaly srovnávat, ačkoli vaše nezaujaté okolí by to jisto jistě zvládlo.

POZOR! Retro hry nejsou však pouze o nostalgii.

Zdroj: unsplash.com

V jednoduchosti je krása

Starší tituly měly často jednodušší ovládání a jasná pravidla, i když se vždy najdou výjimky (zdravím Baldur's Gate, nebo občas kostrbatý Gothic). Nezahlcují vás vleklými tutoriály a rozvětvenými menu různých možností postavy či hry. Místo toho vás hodí přímo do akce, a zkrátka si na to přijďte sami (nebo si přečtěte manuál). Právě tahle jednoduchost umožňuje rychle začít a já osobně si do jisté míry užíval pocit z objevování. 

Musím ale přiznat, že jsem často tápal a byl v koncích. Proto se k mnoha titulům vracím jako "moudřejší" dospělý! Tehdy jsem si však občas pomohl nějakými těmi návody nebo cheaty díky Scorpion's Wincheateru. Svým způsobem to také bylo krásné objevování.

Zdroj: Unsplash.com

Výzva pro hráče

Mnoho starších her bylo známých svou obtížností (zdravím závody v Mafii). Každá úroveň, každý boss vyžadoval dovednosti a vytrvalost. Když jste ve výzvě uspěli, měli jste z toho skutečnou radost! 

Přijde mi, že v rámci jisté herní inkluze jsou dnešní hry mnohem shovívavější. Neříkám, že je to špatně, ale z vybojovaného vítězství mohou plynout jiné pocity. Často se tento problém řeší různými herními "módy" typu New Game+ nebo Hardcore obtížností. Nechápejte mě špatně, moderní tituly nejsou zcela přímočaře jednoduché a mají mnoho jiných přidaných dimenzí, které jako hráč oceňuji. Nicméně někdy mi přijde, že je toho až příliš, obzvláště u her s otevřeným světem. Když k tomu pak zasednu a vidím tu obrovskou mapu s tuny otazníků, pak mi to tak trochu připomíná druhou práci (zdravím skoro všechny Assassin's Creed nebo World of Warcraft Retail).

Starší hry vás často naučí větší trpělivosti a připomenou dobu, kdy se každé vítězství muselo tvrdě vybojovat! Což často obsahovalo prosezené hodiny u toho samého levelu nebo občasné frustrováné řezání do klávesnice.

Zdroj: mafia.2k.com

Absence mikrotransakcí

Dříve jste dostali to, co jste si koupili. Ono to ani moc jinak nešlo.

Internet nebyl úplně všude a rozhodně nebyl tak rychlý, aby se dala prostě v mžiku stáhnout další rozšíření. Vše jste dostali na CD/DVD, a s tím jste pak hráli – bez skrytých poplatků, mikrotransakcí nebo DLC. I zde se najdou výjimky, třeba The Sims mělo těch rozšíření skutečně mnoho, ale takový případ byl spíše výjimkou. Navíc tam mi ta rozšíření dávají smysl, protože přidávají velkou část hry, kor když jde o simulaci života.

V zásadě v tom ani není žádný problém, ale jakmile si koupíte základní hru a v in-game (nebo kdekoli jinde) marketu na vás blikne kolonka "Buy DLC" se zlověstným číslem 12 nebo 24, tak máte pocit, že jste si koupil jen nejzákladnější nutnou ingredienci do jinak velmi bohaté a šťavnaté hostiny. Myslím, že tento trend se hodně rozšířil z tehdy začínajících Free to play MMORPG, kde si hráč kupoval prémiová vylepšení, vzhledy, oře a podobné další prestižní věci.

Často jste si koupili hru a byla kompletní. Hráčská dovednost byla hlavním faktorem úspěchu, ne hloubka vaší peněženky. Ačkoli tento důvod může vyznět až příliš "achichejkovitě", bylo fajn si koupit hru a nekoukat na blikající ikonku marketu po každém zapnutí. Ale přiznám se, že se vždy do toho marketu aspoň ze zajímavosti podívám, a právě takhle to utrácení u většiny hráčů začíná.

Nadčasový vizuální styl

Některé pixely a jednoduché animace jsou natolik dobře poskládané, nebo vyzařují zvláštní osobitý styl, že stárnou s velkou grácií. Osobně za nejlepší příklad považuji RollerCoaster Tycoon nebo Transport Tycoon Deluxe, protože tento minimalistický vzhled a kreativní grafika působí nadčasově a nabízí jiný druh uměleckého zážitku než 3D realističtější tituly. Rád si nechávám prostor pro fantazii a (dnes už) pixelartová grafika je něco, co rozhodně rozezní estetické struny mnoha hráčům i po letech, zejména v rámci mnoha zajímavých a nápaditých indie her.

Jedinečná atmosféra

Starší hry mají svoji zvláštní atmosféru, kterou nové tituly často nenapodobí. Možná je to jakýsi duch tehdejší tvorby, možná trochu využívají faktor nostalgie, ačkoli to nemusí být nutně podmínkou. Ať už je to projíždění v Groove Street v GTA San Andreas nebo návrat do trestanecké kolonie v Gothicu 2, tyhle hry jsou jako časové kapsle, které v sobě nesou atmosféru své doby. 

Vždycky když po nějaké době spustím World of Warcraft (zejména Classic a Vanillu), tak tenhle efekt pociťuji nejvíce. Možná i proto byly nedávno hardcore servery na WoW tolik populární, protože to vracelo jistou atmosféru obtížnosti a komunitního hraní.

Hraní bez časového tlaku

Teď se zase od těch World of Warcraftů odtrhnu.

Žádné daily questy, dočasné eventy nebo podobné akce. Starší (offline) hry vás pravděpodobně nenutí sledovat neustále denní výzvy nebo sezónní události, za které je určitá odměna. Tento trend se stal velmi populární napříč všemi mobilními aplikacemi. 

Kdykoliv se vrátíte, hra na vás prostě čeká tak, jak jste ji uložili. Nabízí nám užít si hru beze spěchu nebo strachu, že nám něco uteče. Nad tímhle tématem jsem se už jednou zamyslel, a je to jeden z klíčových aspektů toho, jak si hry zase začít vychutnávat.

Retro hry jsou víc než jen způsob, jak si užít "staré časy" – je to i návrat k základům, k herním principům, které jsou jednodušší, ale ne nadarmo se říká, že právě v jednoduchosti je krása. A hlavně nám připomene, proč jsme tehdy vůbec začali ty videohry hrát. Osobně už jsem si několik mých oblíbených titulů prošel a musím uznat, že ten výlet do historie za to stál. Dokonce jsme si začal hledat i modifikace na optimalizaci pro moderní systémy, nebo nový obsah (konkrétně program ZDoom na Heretic, Doom a Hexen).

Za příznivých cen ve slevách za starší tituly mohu říct, že být retro gamerem se zároveň i skutečně vyplatí. Hlavní odměnou je však ryzí zábava ze hry, kterou vypotili srdcaři - většinou stejně zapálení hráči, jako my.