Jak se (ne)povedl singleplayer v Counter-Strike: Condition Zero

Když jsem si před lety kupoval Counter-Strike Anthology společně s Condition Zero, moje představa byla jasná – trénovat na mulťák a pak zkusit tu singleplayerovou kampaň ve stylu CSka, kde místo hráčů s přezdívkami typu "HeadshotKiller_xD" budu bojovat proti AI nepřátelům na různých lokacích. Až po letech jsem se k CS:CZ dostal, protože jsem na tuhle kapitolku CSka úplně zapomněl. Realita? No... trošku jiná, a musím přiznat, že mě to nechalo s rozporuplnými dojmy.

Když se řekne Counter-Strike, většině z nás vyvstane na mysli klasika všech klasik – multiplayerová FPS, která formovala snad jednu celou generaci hráčů a uvařila nejeden počítač v učebně informatiky. Ale jak už to tak bývá, každá populární značka dříve či později dostane své pokračování nebo alespoň něco "nového", co má uspokojit hlad po dalším obsahu. A tak v roce 2004 přichází na scénu Counter-Strike: Condition Zero. Jenže tenhle kousek, přestože byl novinkou, nikdy úplně nezazářil (byť se prodalo 2,9 miliónů kopií).

• Na čem jsem hrál: MacBook Pro 2020 (Intel, spuštěno v Parallels)
• Platformy: GeForce Now, Microsoft Windows, Linux, macOS, SteamOS, Mac OS
  
• Datum vydání: 23. března 2004
• Vývojáři: Turtle Rock Studios, Ritual Entertainment, Valve Corporation
• Žánr: First-person shooter

Counter-Strike: Condition Zero je zvláštní odbočka v historii série. Na začátku tisíciletí byla CS 1.6 ikonou multiplayerového hraní, ale Valve tušilo, že ne všichni hráči chtějí měřit své síly online. Byla to éra, kdy FPS žánr kraloval díky singleplayerovým hitům jako Half-Life, Medal of Honor nebo první Call of Duty.

Nový Counter-Strike proto měl přinést hráčům podobný zážitek – příběhovou FPS zasazenou do prostředí CSka. Jenže tlak na vývojáře, střídání týmů a snaha vyhovět všem nakonec vedly k tomu, že výsledek působil spíš jako hybrid než plnohodnotná hra. Přesto jde o zajímavý milník, který ukazuje, jak se Valve snažilo hledat nové cesty, než přišel revoluční Source engine a s ním Counter-Strike: Source.

Vývoj CS: Condition Zero stylem předávání horké brambory

V první řadě si je potřeba uvědomit, jakým způsobem hra vůbec vznikala. Její vývoj trval neskutečně dlouho, přičemž se na něm vystřídalo několik vývojářských týmů. Prvními, kdo na hře pracovali, byli Rogue Entertainment, ti byli následně nahrazeni Gearboxem, a nakonec vývoj dokončilo Turtle Rock Studios (ti se později proslavili hrou Left 4 Dead). 

Situace přinesla jistou nejednotnost v designu a celkovém směru hry. Původní ambice byly vysoké – CS:CZ měl nabídnout plnohodnotnou singleplayerovou kampaň pro hráče, které multiplayer tolik neláká. Svým způsobem to ve hře i tak funguje, ale pak nastaly škrty kvůli nízké popularitě a původní příběhová kampaň vyšla až v Counter-Strike: Condition Zero Deleted scenes. Místo ní nasadili poměrně nudný postup v kampani, kde si kupujete hráče (boty) za kredity a se svým týmem pak musíte vyhrát seznam stanovených map. Prostě Counter-Strike 1.6 s AI hráči. Je zvláštní, že doplněk Deleted Scenes vycházela jako bonus ke Condition Zero, přitom to na mě skutečně vrhalo dojem, že zrovna tato verze měla být původní hra.

Singleplayer, který měl vše změnit (akorát že vůbec)

Hlavní tahák Condition Zero měl být příběhový mód, který však nakonec nevyšel tak slavně (Deleted Scenes). Hlavní kápo společnost Valve nakonec vsadilo na klasickou strukturu misí, kde hráč plní jednotlivé úkoly a postupně odemyká další mapy. Celkově to vypadá relativně dobře, ale co si budeme povídat – na svou dobu už byl tenhle formát trochu ohraný. Sice tu jsou nové zbraně, mise a mapy, ale všechno se to odehrává v prostředí, které až moc připomíná původní Counter-Strike. Jako by se Condition Zero snažilo balancovat mezi inovací a nostalgií, ale nakonec spadlo někam doprostřed, kde si neudělalo pevnou půdu ani v jednom směru.

Mě, jako retro hráče, singleplayer prostě nenadchl, ale ani nezklamal. Bylo fajn vidět něco nového, ale ten "wow efekt" se nedostavil. Hrál jsem to tak jako kdysi CS 1.6, když internet ještě nebyl všude, takže AI hráči (console a 16x příkaz bot_add) a sjíždět jednu mapu za druhou. Akorát tady je to více řízené podmínkami vítězství a odemykáním. To brzy omrzelo.

Na multiplayer (ikonická funkce CSka, ať už jde o jakoukoli verzi) jsem ani nehrábl, protože krom nových map je to pořád to samé, co už všichni známe. Aktivní servery ještě nějaké fungují, ale až moc to tam překypovalo azbukou, tak jsem radši dal zpátečku.

Deleted Scenes - to jediné, co fungovalo

A jsme u toho hlavního. Nejvíce mě zaujal právě onen přiložený "bonus", který představoval více méně soubor příběhových kampaní. Rozhodně nečekejte něco jako první Call of Duty. Co mise, to jeden příběh, nebo spíše vojenská operace. Ale tady to zkrátka funguje. Dá se říct, že je to takové "Call of Duty z Wishe", ale místo toho to byla směs všeho možného – od fajn momentů až po "ty vole" momenty. Ale nejsem úplně zklamaný! Vždycky jsem si chtěl zahrát Counter-Strike jako regulérní singleplayer FPS a bojovat s hordou záporáků, což se tady daří.

Možná by jeden čekal, že po tolika letech hraní CS proběhnu mapu hned a sejmu všechny headshotem no scope z otočky a invertovanou myší. Právě naopak. Musel jsem často dělat quicksavy, protože nepřátelé různě přibíhají ze všech stran a to z míst, kde si myslíte, že jste to už vyčistili. Navíc mi přijde, že vás nepřítel vidí skrz zeď, protože hned jak jsem vyšel ze dveří, už jsem dostal ťafku od snipera.

Deleted Scenes nabízí sérii misí, které připomínají malé vojenské operace – každá má vlastní příběh a pár zajímavých nápadů. Jednou infiltrujete nepřátelskou základnu, jindy bráníte rukojmí. Vše doprovázejí jednoduché úkoly a pár překvapení v podobě interakcí s prostředím nebo nových zbraní. Nicméně právě Deleted Scenes působí jako ten původní zamýšlený CS:CZ, protože přináší minimálně něco neotřelého (v rámci značky Counter-Strike) v podobě singleplayerových operací. Není to sice žádná velká sláva, ale jako oddych od multiplayeru rozhodně postačí.

Závěrečný HE granade pod nohy

Na ukojení zvědavosti a zahrání si několika misí v CS enginu a grafice je to fajn FPS. Je to takové normální Player vs Environment. Neurazí, nenadchne. Po čtvrté misi jsem měl pocit, že je to to samé akorát jiná zápletka, tak jsem v tichosti poděkoval tvůrcům a odložil myš. 

Condition Zero je něco jako zapomenutý brácha CS 1.6 – snaží se, ale úplně nezáří. Deleted Scenes jsou zajímavým bonusem, ale rozhodně to není důvod, proč hru v roce 2024 vytáhnout (natož zakoupit). Pokud však hledáte způsob, jak si nostalgicky zastřílet a nemáte chuť na multiplayerové servery plné prazvláštních nicků a tajemnějšího chatu, tahle retro FPS může být na pár večerů fajn zábava. CSko je však stejně nejlepší v té původní verzi.

Takže kdybych měl na výběr a začínajícímu retro hernímu zvědavci nabídnou Counter-Strike 1.6 s ikonickým multiplayerem (mapy Dust, Inferno, nebo Office), nebo Condition Zero: Deleted Scenes, asi bych neváhal a poukázala rovnou na velkého otce taktických online týmových stříleček. Nicméně je to alespoň zajímavá odbočka od zajetých kolejích a minimálně krátkodobý odpočinek od zkušených protihráčů v lobby. Přirovnal bych to instantní čínské polévce z pytlíku – rychlé, jednoduché, ze začátku zavoní nostalgie na studentská léta, ale žádné kulinářské mistrovství to není.

+1 k moudrosti

• Condition Zero je unikátní tím, že přinesl singleplayerový mód s příběhem, což je v sérii Counter-Strike rarita.
• "Deleted Scenes" kampaň - Hra obsahuje bonusovou kampaň Deleted Scenes, která původně měla být hlavním příběhem. Přináší různé mise po celém světě a je to tak trochu "CS s příběhem".
• Vývoj Condition Zero byl komplikovaný a několikrát ho přebíralo jiné studio. Trvalo skoro pět let, než hra vyšla.
• Vyvinuto třemi studii - Na hře pracovalo postupně několik studií: Rogue Entertainment, Gearbox Software a nakonec Turtle Rock Studios, kteří dotáhli projekt do konce.
• Částečná inspirace ze singleplayeru - Condition Zero měl nabídnout rozšířený singleplayerový zážitek jako trénink pro multiplayer, což hráčům umožnilo zlepšit se i bez připojení k internetu.
• Noví boti (AI protihráči) - Boti v Condition Zero dostali vylepšené AI, což byla tehdy novinka. Chovali se přirozeněji, měli týmovou dynamiku a dovedli hráči vytvořit zajímavou výzvu. Navíc používali chat, což simulovalo multiplayerový zážitek z hraní. Navíc při vybírání botů do týmu jste měli jejich různé míry vlastností, jako přesnost, odvaha nebo poslušnost.
• Vyšší obtížnost - Boti v Condition Zero mají vyšší obtížnost než u původního CS, takže pro sólo hráče je to pořádná výzva.
• Některé mise v Deleted Scenes umožňují střídání denní a noční doby, což v sérii přidává atmosféru a mění herní strategii.
• Hra podporuje klasický multiplayer jako původní CS 1.6, takže i když přinesla singleplayer, zůstala věrná svým kořenům.
• Kampaň pro jednoho hráče není nutná - Ačkoliv byla kampaň Condition Zero velkým lákadlem, mnoho hráčů ji úplně přeskočilo a soustředilo se na klasický multiplayer, který byl hlavním tahákem.
• Rozporuplné přijetí - Po vydání hra rozdělila herní komunitu. Někteří ji kritizovali za nedostatečné inovace, jiní ji ocenili za pokus přinést singleplayer do multiplayerové legendy. Bohužel nevynikla pořádně ani v jedné sféře, což činí Condition Zero spíše jako takovou zapomenutou kapitolu v sérii Counter-Strike.