Heretic - Temná fantasy Doomovka z roku 1994

Doom: Dark Fantasy edition. I tak se dá popsat Heretic: Shadow of the Serpent Riders, ale tím bychom zbytečně degradovali skvělou samostatnou hru na další kopii Dooma 1 & 2. Heretic je nádherná fúze kreativních myslí id software & Raven Software, ve které budeme rubat démony pomocí magie a mystických artefaktů.

Na konci devadesátek byly snad dva tábory, které však měly rádi totéž - rubat démony a temné síly ve velkém. Akorát jedni vzali do ruky brokovnici, a druzí magickou hůl. V roce 1994, kdy svět PC her zažíval revoluci díky id Software a jejich legendárnímu titulu Doom, se v pekelných kovárnách kul další herní artefakt, který nejenže stavěl na odkazu Dooma, ale přidal mu také pořádnou dávku magie a temnoty. A tak ve spolupráci s Raven Software vychází Heretic, což samo o sobě může zaručovat jistý punc kvality.

Heretica jsem často hrával na základce v počítačové učebně a nevím jak, ale hráli jsme ho společně v coop módu nebo jsme se rubali v deathmatchi! Jednu dobu jsem měl Heretica radši než Dooma, protože to bylo prostě něco jiného. Teď jsem si celou hru zopakoval a se slzou v oku říkám, že jsem si ji užil i po letech.

• Na čem jsem hrál: Macbook Pro (2020, Intel) - spuštěno v Parallels
• Datum vydání: 22. březen 1994
• Výrobce: id Software, Raven Software
• Žánr: First-person shooter
• Kde jsem to koupil: GOG.com
• Cena: 2,99 eur (ve slevě)

Na první pohled se může zdát, že se jedná o pouhé přeskinování Doomu, zbraně fungují dost podobně, dokonce i některé zvuky ze hry jsou stejné. Avšak tato hra má své vlastní, unikátní kouzlo, které ji odlišuje od ostatních stříleček té doby. A protože jsem zvyklý, že Heretic se většinou krčí ve stínu svého bratra Hexen: Beyond Heretic, stálo by za to mu dát jeho právoplatný spotlight.

Příběh a atmosféra

Na rozdíl od Doomu, který nás poslal na Mars bojovat s hordami démonů až postupně k branám samotného Pekla, Heretic nás vrhá do temného fantasy světa zvaného Parthoris. Hráč se ocitá v roli Sidhe, elfského bojovníka jménem Corvus (což znamená Havran), který se postaví zlověstným Černým mágům. Příběh je sice jednodušší a na svou dobu typicky minimalistický, ale atmosféra, kterou vytváří, je nezaměnitelná. Je to zkrátka něco jiného, než pekelný masakr na vesmírné stanici.

Tři bratři (D'Sparil, Korax a Eidolon), známí též jako Hadí jezdci (The Serpent Raiders - ale nemohl jsem si odpustit hezky český překlad), použili svou mocnou magii k ovládnutí sedmi králů říše Parthoris, proměňujíce je v bezduché loutky a postupně korumpují jejich armády. Avšak elfové z rodu Sidhe odolali jejich magii, což vedlo k tomu, že byli prohlášeni za kacíře (heretiky, odtud ten název) a The Serpent Raiders proti nim rozpoutali válku. 

Postupně vzplanul velký konflikt, který značně oslabil moc králů tak moc, že jejich armády byly ve válce rozprášeny. Po nějaké době byli nuceni se Sidhe stáhnout do ústraní, avšak jeden z elfů (později odhalený jako Corvus ve hře Heretic II) se vydává na cestu pomsty proti nejslabšímu z Jezdců, D'Sparilovi. Putuje skrze "Město zatracených" (City of the Damned - první kapitola hry) tvořící zničenou metropoli rodu Sidhe. Dále putuje přes démonické líhně Hell's Maw (druhá kapitola) a nakonec do tajného Dómu D'Sparila.

Doomovka s příchutí temného fantasy

Základní herní mechaniky se velmi podobají Doomu. I zde hráč prochází spletitými, ale jinak důmyslně promyšlenými levely plnými nepřátel, hledá klíče k zamčeným dveřím a sbírá rozličné zbraně a power-upy. Avšak místo klasických střelných zbraní, jakými jsou brokovnice nebo kulomet, dostává hráč do rukou arzenál mystických artefaktů, jako je třeba Hůl ohně (Staff of Power) nebo Dračí spár (Dragon's Claw).

Novinkou v enginu je inventář, do kterého se hráči ukládají nalezené věci v průběhu hry, jako třeba kniha násobící poškození zbraně, bonusová lahvička se životy nebo časovaná bomba. Takový systém si naposledy pamatuji třeba v Duke Nukem 3D. Každá věc má svůj účel a pomáhá vám na strastiplné cestě skrze zástupy démonů. Tady si dovolím osobní tip - není potřeba křečkovat nasbírané věci na horší časy. Naučil jsem se je používat třeba později ještě v tom samém levelu, ale občas jsem měl tendenci na ty bonusy úplně zapomínat. Ochuzoval jsem se tím o rychlejší postup a některé efekty jsou vážně dobré (létání je super)! Takže nasbírané předměty s klidným svědomím používat téměř ihned.

Další zajímavou novinkou bylo zavedení možnosti vertikálního pohledu, což umožnilo hráčům střílet na nepřátele nad a pod sebou. Nicméně této funkce jsem využíval minimálně (takže vůbec). Navíc engine funguje tak, že do jisté míry máte zařízené automatické zaměřování, takže to ani nebylo moc potřeba. 

Co mě ale místy frustrovalo (a Doom je na tom podobně), jsou místy až moc důmyslné designy herních map. Často jsem se přistihl, jak rychle pobíhám po mapě a hledám ten zatracený zelený klíč, abych se mohl posunout dál! Největší peklo pro mě byl level "The Cathedral", kde jsem musel snad prohmatat každou stěnu, než jsem zjistil, že zrovna touhle tajnou chodbou se posunu dál. Je fajn, že hráč musí trochu zpomalit na svém zběsilém honu, ale než jsem si zvykl prohledávat skoro každou stěnu, párkrát jsem si zanadával.

Pro fajnsmekry jsou tu k dispizici dvě další kapitoly po dohrání originálních tří. Jakmile jsem spustil “The Ossuary”, už v první úrovni jsem začal tušit, že bude fakt zle.

Grafické zpracování Hereticu muselo být na svou dobu vynikající. Sice používalo podobný engine jako Doom, ale nabízí více detailů, lepší textury a skvěle navržené úrovně, které doslova hýřily temnou fantasy atmosférou. Kdybych měl velmi krátce popsat celý dojem z prostředí Heretika, jsou to křiklavé vitráže, kamenné stěny a fantasy béžové zdivo. Design nepřátel byl rovněž povedený, ať už šlo o létající ohnivé gargoyly, rytíře nebo poletující temné mágy. Ačkoli v té době jistě frčely kdejaké fantasy prvky, Heretic měl jakousi zvláštní nekýčovitou šťávu.

Pro shrnutí dojmu přikládám longplay video z vod Youtube.

Závěr

Heretic je jedním z těch artefaktů minulého milénia, které si zaslouží být vypáleny ohnivou magií do našich pamětí nejen jako pouhý bratříček Dooma, ale jako samostatná hra, která přinesla do žánru FPS nové nápady a svěží fantasy vítr. Ačkoliv může být dnes zapomenut ve stínu svého slavnějšího bratra v oboru (Hexen: Beyond Heretic), pro fanoušky klasických stříleček a temné fantasy je stále klenotem, který stojí za to prozkoumat.

Jediné, co bych vytknul spletitost některých levelů, kde jsem se skutečně naběhal a snažil si zapamatovat každý kout nebo spínač, který by potenciálně mohl něco otevřít. Obecně ale na jednu úroveň potřebujete maximálně 20 minut, což při průměrném novorozeneckém šlofíku odpoledne o víkendu, stihnete dodělat třetinu kapitoly.

Navnadil jsem vás trochu? Máte chuť se vrhnout zpátky do temné říše Parthoris? Heretic na vás čeká třeba na GOG, a věřte mi, že s magickou holí v ruce si tuhle retro klasiku užijete stejně jako já – i po letech.

Obzvláště za použití moderních vychytávek, jako je třeba ZDoom.

+1 k moudrosti

• Heretic byl vyvinut studiem Raven Software ve spolupráci s id Software, tvůrci Dooma. A právě engine z Dooma byl použit jako základ pro Heretic. Raven Software však přidal spoustu vlastních vylepšení – například možnost pohledu nahoru a dolů a inventář, což bylo něco na svou dobu nevídaného.

• Původní hra vyšla v roce 1994 a obsahovala tři epizody. Verze Shadow of the Serpent Riders, která vyšla v roce 1996, přidala dvě nové epizody a celkem 20 nových levelů. Šlo v podstatě o definitivní edici hry, která dodávala další hodiny obsahu pro fanoušky.

• Zatímco Doom měl svůj klasický arzenál střelných zbraní, Heretic se vydal úplně jiným směrem. Zbraně v Hereticu byly magické a naprosto odpovídaly jeho fantasy prostředí. Od éterické kuše až po magické hole, každá zbraň dodávala hře ten správný mystický pocit.

• Zvuky, které jste v Hereticu slyšeli, vám mohly připadat povědomé. Mnoho z nich bylo totiž přímo převzato z Doomu. Například zvuky při zasažení nepřítele nebo různé ambientní efekty byly přeneseny téměř beze změn, aby se ušetřil čas na vývoj.

• Příběh a svět Hereticu čerpají hodně inspirace z temné fantasy literatury, zejména z děl autorů jako H.P. Lovecraft nebo Robert E. Howard (autor Conana). Atmosféra hry je proto záměrně temná, mystická a ponurá, což je v kontrastu s futuristickými sci-fi světy tehdejších stříleček, které frčely.

• Heretic pomohl Raven Software dostat se do povědomí širšího publika. Do té doby byli známí hlavně pro menší tituly, ale spolupráce s id Software na Hereticu (a později Hexenu) jim otevřela cestu k dalším velkým projektům, včetně her jako Soldier of Fortune nebo Star Wars Jedi Knight II: Jedi Outcast.

• Pamatujete tenhle design na stěnách v Hereticu? Mohli jste si být na 90% jistí, že za tímhto symbolem něco bylo.

• Vývojáři si během vývoje hry vedli zápisník, do kterého si poznamenávali nápady, chyby a vtipné momenty z vývoje. Některé z těchto poznámek byly později zveřejněny a ukázaly, jak tým vymýšlel různé herní prvky. Například nápad na Morph Ovum, který mění nepřátele na kuřata, vznikl během brainstormingu, kdy si vývojáři hráli s myšlenkou "naprosto zbytečných, ale zábavných předmětů".

• Díky použitému enginu a možnostem modifikace si Heretic získal pevné místo v srdcích modderů. I dnes existuje živá komunita, která tvoří nové levely, kampaně a vylepšení pro tuto hru (třeba na moddb.com). Hráči si tak mohou vychutnávat neustále nové výzvy a variace této klasické hry, i když už je stará více než 25 let.