Původní Gothic je RPG, které předběhlo svoji dobu. Zkuste si ho ještě před remakem.

Je rok 2001. Právě vyšla hra, která se nesnažila hráče vodit za ručičku ani nabízet dokonalé technické zpracování, což tehdy byla (na dnešní poměry) velká většina her. Místo toho nás Gothic uvedl do drsného, nehostinného světa plného intrik, bojů a napětí z fatálních nebezpečí. Piranha Bytes stvořili titul, který navždy zůstal v srdcích mnoha pravověrných RPG hráčů. Ale jak Gothic vlastně zestárl? Opravdu bychom se k němu vrátili, nebo je to jen nostalgická vzpomínka?

Začátek milénia byla pro herní scénu doba, kdy detailní 3D světy a komplexní příběhy nebyly standardem, nebo alespoň ne v této kombinaci. Gothic nabízel svět, který na dnešní dobu působí hrubě a trochu jednoduše, ale tehdy to bylo jako vejít do jiného života. Kolonie plná nebezpečných tvorů, tvrďáckých NPC a vzájemně soupeřících frakcí, překvapila tím, jak autenticky působila. Příběh o Bezejmenném hrdinovi se ale spoň pro mě stal zážitkem, na který dodnes rád vzpomínám. 

O Gothicu se mluví s úctou, ale často jsem zaslechl (nebo sám rád přiznám), že jisté nedostatky a bugy ta hra přeci jen má. Ono při běhu a skákání není zcela běžné, že je postava vystřelena několik desítek metrů do vzduchu. Nebo při pádu ze smrtelné výšky udělat úkrok vedle a pád se elegantně zbrzdí. Ovládání dnes může působit těžkopádně (ano, koukám na tebe "tlačítko akce + pohyb") a low-polygonová grafika, byť na svou dobu působivá, patří už spíše do vzpomínkového alba. Přesto si uchovává své místo jako kultovní klasika a řada takový chybiček na kráse se při hraní postupně rozpustí.

Nevím, jak to správně vyjádřit, ale i přes tyto chybičky je Gothic skvělé RPG! 

Proto usedám ke Steamu a spouštím Gothica, který teď již skutečně funguje! Byla totiž doba, kdy jste ho zkrátka nespustili bez pomocných patchů nebo módů, protože zkrátka nebyl uzpůsoben moderním systémům. Doba však pokročila a Steam založil pro první Gothic sekci "Workshop", mnoha lidmi oblíbená kategorie u řady her, protože právě tady je velké uložiště nejrůznějších modifikací, neoficiálních patchů nebo dokonce i fanouškovských neoficiálních rozšíření! Být fanouškem Gothica je dnes skutečná radost.

Základní příběhové podloží

Na začátku hry není žádná tvorba postavy, žádné úpravy vzhledu či pohlaví, žádné jméno, zkrátka nic. Hrajete jako bezejmenný hrdina (v jednu chvíli se snaží představit, ale je přerušen), který je vržen jako trestanec do těžařské kolonie, protože je potřeba kutat magickou rudu pro výrobu zbraní. Království je totiž ve válce s orky a je zapotřebí každé výhody a surovin. 

Aby z tohoto malebného místa nikdo neutekl, mágové vytvořili magickou bariéru, aby bylo možné jít dovnitř, ale nikoli ven. Každý, kdo se o to pokusí je na místě usmažen. Ovšem plány mají tendenci se zmařit a původně zamýšlený rozsah bariéry se nečekaně rozšířil a uvěznil v ní čarující mágy i část milice, která dělala trestancům bachaře. Jakmile se tahle situace provalila, trestanci se vzbouřili a převzali vládu nad kolonií. 

Avšak není všem dnům konec. Tihle vyčůraní kriminálníci viděli to dobré ve špatným a dál těžili magickou rudu, avšak požadovali za to proviant, luxusní zboží nebo třeba i ženy, výměnou za to, že budou nadále posílat vytěženou rudu (bariéra se na ni evidentně nevztahovala) pro království. Nějakou dobu to tak fungovalo, avšak ne všichni s tímhle výměnným obchodem souhlasili. 

Tady přicházíte na řadu vy! Jakožto další z kriminálníků jste odsouzen k práci v dolech. Na poslední chvíli však přiběhne jeden z mágů s úkolem, že potřebuje nutně doručit zprávu dalšímu mágovi uvězněném v bariéře. Asi vás nepřekvapí, že vaše postava s úkolem souhlasí. Jakým způsobem se však k onomu mágovi dostanete, to záleží na vás. Po uvržení do kolonie vás přivítají první obyvatelé a jízda může začít.

Ještě bych rád dodal, že svět Gothica je krásně rozmanitý a zároveň příjemně stravitelný. Různé frakce a příběhy jednotlivých hlavních postav jsou zajímavé a přirozeně uvěřitelné. Nikdo není úplně bez viny a každý se snaží přežít, jak jenom může. Do toho se někdo občas chytí do machinací třech hlavních táborů vládnoucí kolonii. Pokud patříte k těm, kteří si rádi o tom něco poslechnout, než se naplno ponoří do příběhu, vřele doporučuji krátký a výstižný úvod do série v češtině od slovutného vypravěče kolegy Matulixe.

První kroky

Ještě než jsem se (opět po letech) ponořil do příběhu Gothicu 1, musel jsem si zvyknout na krkolomné ovládání celé postavy. Pro sbírání věcí, máchání zbraní nebo provedení interakce s čímkoli, je potřeba držet "tlačítko akce" (v drtivé většině to je levé tlačítko myši) a další tlačítko pro útok, lootování apod. (na klávesnici). Pro boj musíte mít vytaženou zbraň a být v bojovém postoji (jiná klávesa). Není to nic, co by vám zas tolik překáželo, ale je třeba si na to zvyknout.

Krom toho, že už od začátku máte hlavní quest - tedy doručit zprávu pro mága - tak vaším ultimátním úkolem je zdrhnout z kolonie. Stejně jako v normálním životě, hodně vám na cestách pomohou kontakty, službičky a různé reputace u jednoho za tří velkých táborů (frakcí). Časem si pak i vyberete, ke kterému se přidáte. Právě tady tkví to správné RPG srdce celé série Gothic, nebudu však toho příliš vyzrazovat, protože většinu řekne buď kolega Matulix ve svých přehledových videích, nebo se to hezky dozvíte sami skrze příběh, což je za mě preferovanou variantou. Ačkoli vás tu nečekají žádné alternativní konce, tak v Gothicu je cesta k cíli tím hlavním potěšením. 

A že ta cesta skutečně stojí za to! Na začátku jste zkrátka slabá nicka. Musíte si dávat pozor už ze začátku na cestě do Starého tábora, protože vás skolí i silnější vítr. Postupné vylepšování postavy je proto naprosto klíčové pro zdařilý postup ve hře, která vás však za vaši píli poctivě odmění. Možná si řeknete, že na tom přece stojí většina RPG a není to nic překvapivého, a do jisté míry máte pravdu. Avšak připravte se, že Gothic nedává nic zadarmo a je pouze dobře, když si vypěstujete "save game" reflex a budete ukládat pozici na každém rohu. Párkrát jsem na to zapomněl a přesunul se o 30 minut zpátky. Nebylo to příjemné.

Za každý level získáte "learning points" (hezky česky - vědomostní body), ty pak u trenérů utratíte za navýšení dovedností. Tady se to neliší od klasických RPG, navyšujete sílu (vyšší poškození s kontaktními zbraněmi), obratnost (vyšší poškození se zbraněmi na dálku), manu nebo jiné dovednosti. V určitý moment se pak musíte rozhodnout, jestli budete více investovat do základních vlastností (třeba síla), nebo do umění boje se zbraní, či naučení se dalším kouzlům. Ke každé dovednosti je zapotřebí trenér, takže doporučuji své learning points využít co nejdříve. 

V rámci mé procházky kolonii jsem upřednostnil lepší máchání se zbraní, ať už jednoruční či obouruční. Ze začátku totiž bojujete jak sedlák, co poprvé vzal meč do ruky. Vyšší dovednost se zbraní proto navyšuje efektivitu v boji, což v Gothicu rozhodně chcete. Mnohým situacím se dá pomoci skrze magické svitky nebo si krýt záda díky společníkům, ale většinou jste odkázáni sami na sebe. Každá nasbíraná zkušenost se počítá, takže není výjimkou, že si nejprve pečlivě pročistíte oblast a pak se vrhnete na pořádné questy.

Vybírej dobře

Na celé atmosféře Gothica se hodně podepisuje volba frakce, ke které se chcete v kolonii přidat. Každá má své vlastní ideály, motivy, trenéry, questy nebo i různé zastoupení učitelů magie. Jakmile si v určitý moment vyberete frakci a ona vás přijme za právoplatného člena, dostanete zbroj typickou pro daný tábor. Okamžitě to navodí příjemný pocit sounáležitosti a začnete jednat v jejich zájmu. Ovšem pozor, jakmile vkročíte do teritoria jiného kempu a máte na sobě zbroj rivalského tábora, můžete se dostat do problémů.

Výběr frakce neovlivní finální konec hry, ale může pozměnit cestu, jakou se hrou prodíráte, to zahrnuje zmíněnou zbroj, možnost učení se magie (vždy s ní přijdete do styku) a vedlejší questy. Frakce jsou velmi zajímavé prvky v celém příběhu Gothica, nicméně nehrají až tak zásadní roli. Spíše nabízejí možnost, jakou cestou chcete hrou projít. Hratelné frakce jsou:

• Starý tábor - vede jej hlavní magnát Gomez, je takovým kmotrem celého tábora a všichni ho poslouchají na slovo, protože zřizuje obchod s královstvím, patří mu většina podílu z dolů a rozděluje proviant. Už jenom to, že hlavní měnou ve hře jsou kousky magické rudy, z něj automaticky dělá velmi mocného oligarchu.

• Nový tábor - je v područí Mágů vody, což jsou ti mágové, kteří vytvořili bariéru a nakonec v ní zůstali uvěznění. Ti objevili další důl s magickou rudou, avšak tu nepoužívají k obchodování s královstvím, ale chtějí využít její magický potenciál a dostat se díky ní pryč z kolonie, tedy narušit bariéru.

• Bratrstvo Spáče - sektáři v bažinách uctívají jakousi božskou entitu jménem Spáč (Sleeper). Jejich tábor je jedna velká čajovna, nebo spíše drogové doupě. Skrze změněný stav vědomí se totiž snaží navázat spojení s touto bytostí. Díky tomu konzumují obrovské množství kuřiva z rostlin, které ve velkém pěstují. 

V průběhu hry však budete cestovat mezi tábory z různých důvodů a za různými účely. Za celou dobu co znám Gothic, tak jsem si vyzkoušel hrát jak za všechny tábory a žádná volba není špatná! Díky tomu se ke Gothicu rád vracím. Odehraju za jednu frakci, pak si dám dlouhou pauzu, chytne mě nostalgická a odehraju za druhou frakci. Ačkoli frakce tvoří spíše možnosti průchodu hrou, je to něco, co skutečně oceňuji.

Stojí to vůbec za to?

Hra je z roku 2001, a ve své době to byl pořádný kus gamesy. Až o rok později vychází Elder Scrolls: Morrowind nebo Neverwinter Nights a obecně 3D RPG s otevřeným světem a více možnostmi se stávají trendem. Zub času však hlodá vždy a všechny, ale Gothic si uchovává své kouzlo i do dnes. Pomineme-li zarytou fanouškovskou základnu, která to žrala už tehdy, je Gothic na příjemném pomezí otevřeného světa se stravitelným množstvím příběhů a možností. I když ze začátku jsou ty možnosti velmi omezené kvůli vysoké obtížnost, tak právě tento faktor činí Gothica velmi uspokojivou hrou skrze progres, kdy se z chudáčka stáváte narubaným hrdinou s magickou zbrojí. 

Gothic si vybojoval své místo na piedestalu hlavně díky své atmosféře, originálním nápadům a živému světu, kde každé NPC, ale i monstrum, má nějaký svůj každodenní rytmus. Ačkoli jsme si museli nějakou dobu počkat, než jsme hru rozjeli na moderních systémech a zase si zvyknout na trochu neohrabaný způsob hraní, což je dáno z části i tehdejšími technologickými možnostmi (dnes dokáží opravit neoficiální patche a módy). Jsem moc rád, že v dnešní době remasterovaných verzí (přesněji řečeno - remake) si Gothic také zaslouží tu svojí, protože za to rozhodně stojí.

Než se tak stane, doporučuji zkusit originální verzi na Steamu. Hra se vám bude zdát těžká (a po právu), časem si ale na její nároky zvyknete a sami pak pocítíte ten sladký pocit z odvedené "tvrdé práce", kdy jste ze začátku utíkali před každým stínem a pak sekáte orky po tuctech. Jde o kultovní kus herní historie, který rozhodně stojí za to zažít. Obzvláště v době, kdy staré hry jsou ve slevách ani ne za dvě stovky. Už jen to, že první díly Gothica vycházejí i jako porty na Nintendo Switch o něčem svědčí. Jakmile jsem to viděl, okamžitě jsem litoval toho, že už Switch nemám.

Série Gothic (1-3) mi tvořilo značnou část dětství. Některé části byly na mě skutečně těžké, ale nakonec jsem je s občasnými pauzami dohrál všechny. Vzpomínám, jak jsem si jednou vytiskl na tajňačku snad kompletní manuál na Gothica 2 ze Scorpion WinCheatera, aby mi neunikl žádný quest a já bezpečně věděl, kam se ve hře zrovna vydat. Později jsem si to ale zahrál znovu bez něj, a i po letech jsem občas objevil pár skrytých jeskyní, nebo zatoulaných kostlivců s užitečnými věcmi.

Svou Gothic mánii jsem začínal až v rámci druhého dílu s datadiskem Night of the Raven (DVD příloha v magazínu LEVEL). Tu hru jsem projel tolikrát, že jsem si už celé herní lokace pamatoval téměř dokonale. Gothic 1 byl pro mě vždy krásným "návratem" do kolonie, byť ten pravý návrat (tak se jmenovala druhá kapitola) nastal až v Gothicu 2.

O druhém díle ale zas někdy příště.

+1 k moudrosti

• Mladé studio, velké ambice - Piranha Bytes bylo založeno teprve v roce 1997 a Gothic byl jejich prvním velkým projektem. Tým čítal jen několik desítek lidí, z nichž mnozí byli do herního vývoje nováčci.
• Inspirace realitou - Mnoho lokací ve hře bylo inspirováno německou krajinou. Vývojáři si dělali poznámky při výletech do lesů, aby vytvořili věrné prostředí.
• Frakce s politickou symbolikou - Tři hlavní frakce ve hře – Starý tábor, Nový tábor a Bratrstvo – údajně představují různé pohledy na společnost: autoritářství, anarchii a spirituální únik od reality.
• Každý kámen má své místo - Celý herní svět byl vytvořen ručně bez procedurální generace, což umožnilo každé místo působit jedinečně a promyšleně.
• Hardcore ovládání - Původní návrh ovládání byl ještě složitější. Až na nátlak testerů jej Piranha Bytes upravili, i když mnozí hráči považovali výsledek stále za nepraktický.
• Žádný moderní engine - Gothic běží na vlastním enginu vyvinutém studiem. Ten byl pro svou dobu pokrokový, ale vývojáři se potýkali s jeho limity, což způsobilo řadu technických chyb.
• Dialogy psané "na koleni" - Většina dialogů byla napsána přímo vývojáři během testování. Některé scény vznikaly spontánně a bez většího plánování.
• Dabing za pár korun - Piranha Bytes neměli rozpočet na profesionální dabéry, takže si mnoho hlasů ve hře nahráli sami vývojáři nebo jejich přátelé.
• Živý svět - NPC ve hře mají svou denní rutinu – pracují, jedí a spí. To bylo v roce 2001 zcela revoluční prvek, který inspiroval mnoho her, jako je The Elder Scrolls: Oblivion.
• Hudba od jednoho umělce - Kompletní soundtrack složil Kai Rosenkranz, který byl ve studiu nejen skladatelem, ale také technikem zodpovědným za zvukový design.
• Frakce jako hlavní volba - Možnost připojit se ke konkrétní frakci byla navržena jako způsob, jak zvýšit znovuhratelnost. Tento systém se stal jedním z poznávacích znaků série.
• Inspirace Ultimou a Baldur's Gate - Vývojáři se inspirovali zejména volností a interaktivním světem těchto klasik, ale chtěli vytvořit více akční a osobní RPG.
• Skryté vtipy - Hráči, kteří se odvážili prozkoumat svět až do nejzapadlejších koutů, mohli narazit na vtípky a easter eggy. Například na tajné místo, kde jsou všechna NPC pojmenována po vývojářích.