Quake 3 Arena - Retro klasika, která stále kraluje arénovým FPS

"You've lost the lead!" Tahle věta dokáže i dnes zvednout srdeční tep každého hráče. Napjatě posloucháte kroky, míříte za roh – a doufáte, že ten poslední frag bude váš. Jinak jste přišli o první místo.

Když jsem poprvé spustil Quake 3 Arena, bylo mi něco málo přes deset let. Byl to čas, kdy počítačové hry pro mě znamenaly něco víc než jen zábavu; byly to brány do světů, kde jsem mohl soutěžit, vyhrávat a skoro úplně zapomenout na realitu. Quake 3 byl v tomto ohledu zcela jedinečný – žádný příběh, žádné zbytečné složitosti, jen čistá a neředěná akce. 

Od původních titulů Quake se tak vlastně úplně odtrhl a tvoří spíše jen multiplayerovou záležitost. Bylo to myslím tehdy na kolejích, když ještě můj strejda studoval a já k němu občas zašel na počítač s natěšeným výrazem a radostí v srdci. Vždycky jsem totiž věděl, že mě čeká propařené odpoledne, někdy i s jeho přáteli po síti. A taky to tak bylo!

Po letech jsem si říkal, jestli mě tahle multiplayerová řežba dokáže zaujmout stejně jako tehdy, a když jsem ji viděl ve slevě na GOG (v rámci Quakeconu) nemohl jsem odolat. Takže jsem rychle uspal dítě na odpoledního šlofíka a hurá do křesla! Ani jsem se nerozkoukal, v rychlosti projel první demo zápas a už jsem držel v ruce raketomet. Na tyhle dovednosti se prostě nezapomíná! Kéž kdyby to tak fungovalo i s vědomostmi ze všech absolvovaných škol, ale co už.

• Na čem jsem hrál: Macbook Pro (2020, Intel) - spuštěno v Parallels
• Datum vydání: 2. prosince 1999
• Výrobce: id Software
• Žánr: First-person shooter
• Kde jsem to koupil: GOG.com 
• Cena: 5,99 eur (ve slevě)

Pro ilustraci gameplaye přikládám video od jakéhosi hráče z Youtube.

Raketové vzpomínky

Pokud jste Quake 3 Arene nikdy nehráli, čekejte frenetickou akci, kde záleží jen na vašich reflexech a přesnosti. Žádné zbytečné mechanismy navíc, žádné speciální schopnosti, žádní hrdinové s ultimátními schopnostmi, žádné role. Jen čisté souboje.

S úsměvem usedám do křesla a opět se ocitám ve temně futuristicko-industriální aréně, obklopen protihráči (řízené AI) s vírou, že to bude brnkačka jako kdysi. Buď se za tu dobu něco stalo se mnou, nebo obtížnost protihráčů na střední úrovni je mnohem obtížnější (určitě to bude nějaká skrytá remaster obtížnost), něž si naposled pamatuju!

I přes pár zahřívacích smrtí, začínám na sobě zase cítit to pravé FPS rozehřátí. Zrychlený tep, těkání ze strany na stranu, zběsilé běhání po mapě a nahánění soupeře jen pro to, abych už měl konečně těch 10 fragů a byl první. Na to, že jsem jedné hře věnoval asi 10 minut, tak to byl příjemně intenzivní zážitek.

Nicméně jistý trénink je potřeba. Nedávno jsem byl v pražském Re-Load baru na rozlučce se svobodou, a hráli jsme tam zápas v Q3A na proslulé vesmírné mapě s Railgunem a skákacími rampami. Ačkoli jsem nebyl nejhorší, v mém podvědomí přeskočila jiskra tehdejšího hardcore gamera a musel jsem si to (znovu) pořídit domů.

Vzpomínky se mi vracely jedna za druhou. Ty nekonečné hodiny tréninku, kdy jsem se snažil zdokonalit svůj rocket jump nebo railgun snipe shot. Byla to doba, kdy multiplayerové FPS hry měly svou nekompromisní tvrdost a slávu, a Quake 3 byl jejím králem, ačkoli měl vedle sebe rovnocenného soupeře v podobě Unreal Tournament od Epic Games.

Dnes už však na pomyslném trůnu sedí jiná FPS šlechta, nicméně Q3A si stále drží svůj půvab a stále hráči připomíná, že s chabými reflexi do arény rozhodně chodit nemá a že by se měl více snažit.

Jestli má kampaň nějaký příběh, o tom by se vedly skutečně jen krátké debaty. Jedná se o jakousi mezidimenzionální arénu, do které se záhadně teleportují ti největší válečníci z různých univerz, aby bojovali v hlavním turnaji mezi sebou o vítězství. 

Celý postup je rozdělen do několik kapitol. Každý balíček map představuje Tier určitých hrdinů, se kterými se rubete v aréně. Asi zhruba po 5 vyhraných zápasech se odemyká další Tier, ve kterém se v krátké cut-scéně představí noví zápasníci. Herně se nejedná se o nic složitého, zkrátka se probojujte do posledního kola (Tieru), kde na vás čeká finální bojovník. Možná by se dalo tušit, že s postupujícími Tiery je obtížnost ostatních protivníků vyšší, ale osobně mi to vůbec nepřišlo, i když jsem dostal občas slušně nařezáno. Jsou to zkrátka jenom další bojovníci, nad kterými je třeba zvítězit.

První místo, nebo nic!

Byl jsem moc příjemně překvapený, když jsem se přistihl, jak s radostí a odhodláním po pár zápasech klikám na další zápas. I v roce 2024 je Quake 3 krásným příkladem arénové FPS. Nejsem si jistý zaplněností multiplayer serverů (nebo vůbec jejich existencí), ale na začátku jsem si vystačil s kampaní, kde na mě vyskakují staré známé low-polygonové tváře. Za svého šampiona si klasicky beru Doom-guye a vydávám se vstříc své kariéře profesionálního gladiátora.

Herní avatar je skutečně pouze kosmetickou záležitostí. Žádné speciální schopnosti, žádné speciální vlastnosti. Hráčovou schopností je jen jeho skill, a tak by to mělo být! Kampaň jsem tehdy (i teď) bral spíše jako takový jeden velký tutoriál, který mě měl seznámit s celým spektrem map, zbraní a bonusových vlastností. 

Jakmile hráč nabyde jistého sebevědomí, může zkusit naběhnout do arény s živými hráči, kde se teprve pozná, jaké jsou jeho skutečné schopnosti. Na GOG se mi stáhla i se základní hrou verze Quake 3 Team Arena, kdy po zadání CD klíče (to byl úžasný nostalgický pocit) jsem vstoupil na server z nemalého lobby zrovna probíhajících her. Byl jsem úplně v úžasu, že i po takové době se stále Q3A hraje! Ihned jsem se připojil a záhy zjistil, že se kvapem musím vrátit zpět do základní hry a trénovat. Ten prudký vzrůst motivace tam ale byl!

Nejvíce jsem se tedy držel her s boty (hráči řízené počítačem) a i tak jsem si užil spoustu oldschoolové FPS brutality. Vystřídal jsem všechny své oblíbené multiplayerové módy jako free for all (všichni proti všem) a team deathmatch (rubanice v týmech). Hra nabízí ještě Capture the flag, ale tenhle styl hraní mě nikdy zvlášť neoslovil.

Čeho jsem si všiml až teď (a bylo to tam vždycky), jsou automaticky generované hlášky jednotlivých postav, které nahrazují chat. Některé komentáře poražených soupeřů mi přišly celkem úsměvné.

Závěrem

Jestli někdy získáte příležitost zkusit Quake 3 Arena, moc bych neotálel a doplnil si herní vzdělání. Ačkoli na netu už tolik aktivních serverů s ostatními (živými) hráči moc nenajdete (ale furt tam jsou!), pořád je to skvěle zběsilá FPS, která si svou čistou akcí uchovává svou atraktivitu do dnes. Navíc nikdy nevíte, jakého dalšího hráče najdete a dáte s ním LANku. Až ta chvíli přijde, vy budete připraveni!

Quake Arena i po dekádách pohladila moji gamerskou dušičku a podala ji další náboje do raketometu. Jedná se určitě o dobře stárnoucí klasiku, která zanechala vypálené místo v mnoha srdcích fanoušků žánru i samotné řady Quake. Q3A je zkrátka důkazem toho, že si nepotřebujete kupovat novodobý titul, nebo nasypat spoustu peněz do mikrotransakcí, abyste si užili pořádnou FPS.

Je to do jisté míry připomínka doby, kdy hry byly jednoduché na pochopení, ale náročné na zvládnutí. Kdy šlo jen o vaše reflexy, dovednosti a touhu být nejlepší. I po letech vám Arena připomene, proč jsme jako hráči kdysi obětovali hodiny tréninku jen kvůli jedné perfektní ráně z Railgunu, nebo nervózním pohledům, když vaše postava vstoupila do lobby. Ať už si ji zahrajete poprvé, nebo se k ní po letech vrátíte, bude to stát za to.

+1 k moudrosti

• Engine, který změnil svět her - Quake 3 Arena běží na id Tech 3, což byl na svou dobu revoluční herní engine. Stál za ním John Carmack a jeho tým, a engine poprvé přinesl například podporu shaderů nebo pokročilou práci se světlem a stíny. Tento engine později využily i jiné hry, například Call of Duty nebo Jedi Knight II: Jedi Outcast.
• Minimalistický přístup k příběhu - Narozdíl od předchozích dílů Quake nemá Quake 3 Arena propracovaný příběh. Základní premisou je, že největší bojovníci z různých dimenzí jsou povoláni do arény, kde se utkají o titul nejlepšího válečníka. To bylo pro některé hráče zklamání, ale pro multiplayerovou komunitu naprostý ideál.
• Ikonická mapa - Q3DM17 (The Longest Yard) - Mapa The Longest Yard je jednou z nejznámějších a nejhranějších. Se svými skákacími podložkami, Railgunem a propastí láká hráče na adrenalinové souboje dodnes. Mnozí ji považují za symbol celé hry.
• AI s osobností - Herní boti v Quake 3 Arena nejsou jen bezduché cíle – každý z nich má svou vlastní "osobnost".Například, což můžete pozorovat i v chatu. Sarge je přímočarý bojovník, zatímco Visor preferuje odstřelování z dálky. AI bylo na svou dobu hodně pokročilé a boty uměly analyzovat hráčovu taktiku.
• Inspirace pro e-sporty - Quake 3 Arena byl jedním z prvních titulů, který výrazně ovlivnil rozvoj e-sportů. Turnaje jako QuakeCon a Cyberathlete Professional League (CPL) hostily profesionální hráče, kteří se utkali o velké peněžní odměny. Reflexy a preciznost v této hře zůstávají benchmarkem pro mnoho e-sportů dodnes.
• Recyklace zbraní z minulých dílů - Zbraně ve hře jsou většinou převzaté z předchozích dílů série. Například ikonický Rocket Launcher, Railgun nebo Lightning Gun zůstaly věrné svým původním verzím, ale dočkaly se vizuálního a funkčního vylepšení.
• Offline hraní s boty bylo klíčové - V době, kdy se hra vydala, nemělo mnoho hráčů přístup k rychlému internetu. Id Software proto zavedlo možnost hrát offline proti botům, což bylo na svou dobu revoluční a přístupné i těm, kteří neměli síťové připojení.
• Modding komunita - Díky otevřené struktuře enginu se rychle vytvořila rozsáhlá komunita modderů. Vznikla spousta módů, včetně vizuálních úprav, nových map nebo herních režimů. Jeden z nejznámějších módů je Urban Terror, který přetváří hru v podstatě na Counter-Strike.