Strategické hry v prohlížeči - Fenomén na začátku milénia zaplnil internetové kavárny i počítačové učebny

Ještě na základní škole jsem jako malý kluk občas slyšel deváťáky, jak si povídají o nějaké online hře. Vypouštění raket by asi těžko realizovali, pokud tím nemysleli mentosky v coca-cola petce. Myslím, že to bylo tak kolem roku 2005, když jsem se nachomýtl ve školní počítačové učebně (tehdy přístupné na průkazku) a viděl jsem tam partičku čtyř mazáků sedících vedle sebe, jak se prohrabovali v jakýchsi tabulkách a občas po sobě něco nadšeně štěkli.

"Ty vole, tak mu tam prostě pošli armádu a pár raket. Víš co, pro výstrahu. A pak ho pozvi do ali. Ať ví, že to myslíme vážně."

"Kámo, čum, vole! Mám novou technologii a v dalším tahu přes 75k prestiže."

"Hej, co mám stavět? Města nebo ty vesnice na ty prachy?"

"Tak seš degen?! Chceš hrát na vědu a nemáš skoro žádnou technologii. Stav labky, dej si revoluci a změň režim na techno."

Seděl jsem opodál a jen koukal, a moc rád jsem se toho chtěl taky účastnit. Viděl jsem, že to není klasická gamesa jako Doom nebo GTA, což se vlastně hrát ve škole ani nesmělo. Nicméně učitelé (zejména ti učíci informatiku) to někdy tolerovali. Však kdo si hraje, nezlobí. Až pak jsem odkoukal titulní stranu s názvem Webgame.cz - webová multiplayerová budovatelská strategie. 

Rychle jsem si vytvořil účet a začal si vychutnávat své první kroky v téhle webovce. Ze začátku to na mě bylo až příliš tabulek s čísly a než jsem to všechno pochopil, společně se systémem limitovaných tahů za den, tak jsem byl několikrát vyhlazen, nebo začal nový Věk - tedy čas, kdy se všechny vyresetuje a jede se znovu.

Tenhle způsob hraní mě natolik pohltil, že jsem se táty a mamky ptal každé ráno před cestou do školy, jestli bych nemohl na chvilku na počítač a odehrát si své tahy. Po chvilce vysvětlování o co jde, mi to nakonec prošlo. Navíc, když jsem si všechny tahy odehrál ráno, tak se mi do večera pár dalších tahů přičetlo a mohl jsem dál rozvíjet svoji zemi. Na podobném principu s různými mechanikami tehdy bujelo obrovské množství multiplayerových her od fantasy přes sci-fi tématiku. Není proto na škodu si pár těchto klenotů připomenout, protože do jisté míry se podílely na mé lásce ke hrám. 

Předem bych zdůraznil, že se nejedná o žádnou reklamu či domluvenou spolupráci. Zkrátka jen sdílím svoji zkušenost.

Webgame.cz - Budujte vlastní stát v moderním světě

Webgame byla jedna z prvních a nejznámějších českých online strategických her. Hráč se zde stával vůdcem svého vlastního státu a měl na starost ekonomiku, armádu i diplomacii. Hra byla založena na tahovém systému, kde každý tah odpovídal určitému počtu minut, a každou hodinu se obnovovaly body na další tahy.

Původně to byl projekt studentů Mat-Fyzu na Karlovce kolem roku 2000, který postupně přerostl v internetový fenomén. Jednalo se tehdy o simulátor tržního chování, časem ale nabrala trochu jiný směr. Webgame měla komplexní herní mechaniky, díky kterým bylo nutné strategicky promýšlet každý tah. Hráči si mohli vybrat různé cesty rozvoje – vojenskou, ekonomickou nebo vědeckou. Nechyběla možnost vytvářet spojenectví a hrát v týmech, což přidávalo na hloubce a strategii. Komunita kolem hry byla pevně semknutá a aktivní, což bylo na české scéně v té době něco výjimečného.

Každý hráč měl určitou hodnotu postupňe se navyšující prestiže, která shrnovala pokročilost jeho státu. Nechyběl ani pomyslný kompetitivní bič, kdy se jednotlivé státy a aliance předháněli v top žebříčcích určitého Věku. Jeden herní věk byl přibližně 39 dnů reálného času. Nejlepší hráči se pak zaznamenali do žebříčků (síně slávy) daného věku a jelo se od začátku.

 Projekt funguje dodnes. Takže si ho můžete vyzkoušet na vlastní nervy!

Travian.cz - klasika svého žánru

O Travianu jsem poprvé slyšel na táboře někdy v roce 2008, kdy jím parta nových kamarádů byla úplně posedlá. Samozřejmě jakmile jsem se vrátil domů, okamžitě jsem žhavil internetový kabel. Travian byla jednou z nejpopulárnějších prohlížečových her, která byla přeložena hned do několika desítek jazyků. Hráč se zde ujímá role vládce malé vesnice, vybírá si ze třech národů - Galové, Římani a Germáni. Jeho úkolem je pak vesnici rozšiřovat, obchodovat, vytvářet aliance a bojovat proti ostatním hráčům. Cílem je vybudovat div světa, což je obří monument, jehož dokončení je kolosálním úspěchem a zárukou vítězství. Stejně jako u Webgame, jednou za čas se vše zresetuje a hráči začínají znovu.

Travian měl jednoduché, ale chytlavé herní mechaniky. Největším rozdílem byl tady systém času, kdy hráč pro dokončení stavby či provedení akce (typicky útok) musel čekat v reálném čase. Na začátku se vše dělo v minutách, ale postupně jste se snadno vyšplhali na hodiny či dny. Systém surovin a budování vesnice byl přehledný, a přesto umožňoval obrovskou variabilitu. Největším lákadlem byla možnost vytvářet aliance a strategicky spolupracovat s ostatními hráči. Taky ten alianční chat někdy praskal ve švech a domlouvali se různé společně útoky v konkrétní čas. Nebylo to zas tak snadné, protože armáda měla různé časy příchodu podle toho, jak moc byl hráč daleko. Budíky ve 2:30 ráno nebyly výjimkou, aby se zadala další stavba nebo další útok.

Dnes je Travian prošpikovaný premium prvky a často čelí obviněním, že je to jen "Pay to Win" hra, což je pravda. Premiový hráči (už od začátku) za pár stovek zkrátka čekali méně, stavěli více a sbírali více surovin.

Stále se ale jedná o jednu z old-schoolových webovek připomínající trend tehdejší doby. I dnešní hry často využívají podobných mechanismů, což mi Travian vždycky připomene. Ale ruku na srdce, ono už možná není moc co nového vymýšlet.

Divokekmeny.cz - Ničte, nebo budete zničeni

Velký konkurent Travianu, často jsem měl ale tyhle dvě hry spuštěné ve dvou oknech a překlikával jsem. Divoké kmeny, známé také jako Tribal Wars, byly zasazeny do středověkého prostředí. Hráč začínal s malou vesničkou a postupně ji rozšiřoval do říše, která mohla pohlcovat ostatní vesnice. Cílem bylo vytvořit nejmocnější kmen a dominovat na mapě. Způsobem hraní se to od Travianu tolik nelišilo. Celá hra byla ale více orientovaná na útoky a dobývání. O to více pak v Divokých kmenech bylo klíčové spojenectví mezi hráči. Hra byla velmi kompetitivní a vyžadovala neustálou komunikaci a strategii. Hráči se museli rozhodovat, zda chtějí být diplomaty, nebo válečníky. Bylo zde možné získat spojence, ale i zradit, což hru činilo emocionálně nabitou a vysoce návykovou.

Noční seance, premium účtu a ukřičené chaty byly též běžným doprovodným symptomem pravého hráče.

Darkelf.cz - Spravujte své fantasy království

Darkelf byla taková fantasy verze Webgame s grafickým rozhraním (velmi mi to vizuálem připomínalo Heroes II), kde hráči vedli své armády do boje v magickém světě plném elfů, orků a jiných stvoření. Svět Dark Elfa je inspirovaný fantasy knihou Pán Prstenů od J.R.R.Tolkiena. Hráči si mohli vybrat různé rasy, které měly specifické výhody a nevýhody, a podle toho volit svůj herní styl. Na výběru rasy závisí třeba počet herních kol přidělených na jeden den. 

Darkelf byl zaměřený především na boj a taktiku. Hráči museli přesně plánovat, kdy zaútočí, kdy posílí své jednotky a kdy budou bojovat za svá spojenectví. Takže opět ten samý princip jako u výše zmíněných her. Temná fantasy atmosféra byla jedinečná a hra se těšila velké oblibě díky své komunitě a zapálené fanouškovské základně, kteří se aktivně zapojovali do fór a organizovali turnaje. Celá hra se snaží zaobalit hru do fantasy příběhu. Tomu pomáhají i tematické armády. Navíc příjemným svěžím větrem je fakt, že hrdinové mohou získávat různé vybavení s bonusy (také podobnost s Heroes II - nebo jakýmkoli jiným RPG).

Zvláštností Darkelf je systém Lig, ve kterých hrajete. Každá Liga má svůj omezený počet hráčů, trochu mi to připomíná servery, které mají různý čas dohrání. V klasické Lize je cíl porazit onoho Dark Elfa, ale pak se tvoří speciální Ligy s různými scénáři nebo parametry (třeba že kola se vám přičítají co 15 minut a ne jen o půlnoci).

V době, kdy jsem se na web koukal čítala populace registrovaných hráčů přes 23k a 343 Lig. To je slušné číslo na projekt z roku 2001!

Gladiatus.com - Pořádný prohlížečový grind

Ačkoli Gladiatus jel opět na časové mechanice, kdy se za určitý počet minut doplňovaly body akcí, byla to středověká RPG hra, ve které se hráči ujali role gladiátora bojujícího v aréně. Hráči si mohli svou postavu postupně vylepšovat, získávat lepší vybavení a zkušenosti. Tenhle typ prohlížečových her lákal svou odlišností v silném důrazu na RPG prvky a nabízela možnost plnit úkoly a vydělávat zlaťáky. Hráči se pak rubali mezi sebou, kupovali si lepší vybavení  a šplhali po žebříčcích nahoru (nebo padali dolů).

V jednoduchosti je krása! Hráči si mohli vytvořit svou ideální postavu a vydat se na různé výpravy, kde získávali cenné zkušenosti a vybavení. Souboje v aréně byly hlavní náplní hry, ale díky různorodým úkolům a možnostem vylepšování postavy byla hra stále svěží a dlouhodobě hratelná.

Gladiatus, BiteFight, Bloodmoon nebo Shakes & Fidget - každá z těchto her měla něco do sebe, ale byly z jednoho těsta, ačkoli měla každá jinou příchuť. Šlo o strategické plánování, grindování výstroje či zkušeností, nutnost taktické spolupráce nebo hlídání času a vymrskat si svoji postavu co nejrychleji a nejefektivněji. Spousta her tohoto RPG typu obsadila obrazovky mnoha počítačů na základkách i knihovnách a co já vím, třeba jim tajně dominují i dnes.

Na začátku milénia se prohnala internetem velká vlna prohlížečových her, u kterých odpadaly nároky na instalaci nebo technické parametry. Jednoduchost a přístupnost lákala velké množství potenciálních aktivních hráčů. Strategické browserovky tak nabízely jakousi vzrušující atmosféru něčeho nového a neotřelého.

Aliance vznikaly, vítězství se slavila, zrady se oplácely. Ačkoli časem tuto atmosféru pozměnilo pozlátko premiových placených účtů. Mám takový pocit, že třeba takový Travian dnes už je jen bitvou elitních premiových hráčů, kde obyčejný nováček nemá šanci. Nicméně nemám to žádné z her za zlé. Ruku na srdce, z něčeho ty tituly žít musí a ve finále je pouze na vás, zdali vytáhnete peněženku, či nikoli. 

Rád ale vzpomínám na dobu, kdy jsem poprvé spustil Webgame, nebo Travian. Každé ráno a večer jsem se poctivě zalogoval a promýšlel své další tahy. Děsil jsem si vykřičníků s oznámením, jelikož za nimi často čekaly reporty z nedávného útoků. Snad všechny zmíněné tituly fungují dodnes. Možná přeci jen v rámci herní archeologie opět zabřednu do víru tabulek a ambiciózních úvah o jednom z nejlepších a nejobávanějších hráčů na serveru. I kdyby to (zase) nevyšlo, tak mi aspoň stojí za to znovu okusit ten příjemně napínavý pocit při odklepnutí dalšího tahu.