World of Warcraft Classic: stará láska nerezaví, obzvláště na výročí 20 let WoW
Když jsem před lety zavíral poslední stránku své WoW kariéry, byl jsem ještě študák na vysoké škole s hromadou volného času. Tu hromadu času si dosaďte pouze do určitých období mezi zkouškami. Večer jsem se připojil na server, procházel se po Dalaranu, plnili daily questy, grindil reputace s achievementy, a plánoval další výpady do světa Azerothu. Dnes? Dnes je mou hlavní guildou "The Unavení Fotři", můj hlavní daily quest je "Uspat dítě na první pokus kolem osmé večer" s nejistou rewardou a šancí na navazující chain quest, a můj nejlepší item z báglu je kvalitní hrnek kafe (+20 stamina / +10 haste / +15 restistance to sleep magic).
Na posledním Blizzconu byl ohlášen nejnovější datadisk The War Within, tvořící první díl z plánované třídílné Warcraft Worldsoul ságy. Abych pravdu řekl, když jsme se díval na záznam, cítil jsem zase takové to dětské nadšení a chvění se na další novinky od Blizzardu. Hlavně taky proto, že už nejsem dítě s mizerným budgetem na hry, nýbrž vydělávající dospělý s úplně jinými možnostmi! Navíc když vystoupil po dlouhé době na pódium Chris Metzen (všichni stárneme), měl jsem zase pocit, jako když jsem tehdy koukal na skvělý Blizzcon před 10 lety, který završovala Metallica někdy ve 3:30 ráno našeho času. Radostí mi málem vyhrkly slzy! Nedokážu si pomoct, ty Blizzcony jsem vždycky moc rád prožíval.
Padlo i několik novinek o Hardcore serverech a Season of Discovery. Nicméně až ohlášení vzpomínkového Anniversary Vanilla serveru ku příležitosti 20. narozenin WoW, si World of Warcraft Classic opět získal moji plnou pozornost. Přemýšlel jsem o tom tak dlouho (a možná i nahlas), až mi při rozbalení dárku ke kulatému výročí od mé milované ženy, přistál do mailu kód na dva měsíce herního času. Ačkoli si rodičovské výzvy vyžadují mnoho energie a pozornosti, ve volných chvílích jsem se opět ponořil do starého světa Azerothu, tentokrát za mága v hustých lesech Elwynn Forestu.
Co si budeme povídat, každý protřelý hráč ví, že hodinka pro herní zážitek je fakt málo. To si člověk stačí akorát tak zahřát prsty u klávesnice. Avšak časová tíseň mi z nějakého důvodu celý herní zážitek dokázala krásné umocnit. V Battle.net launcheru jsem kliknul na velmi zanedbávané tlačítko "Redeem Code" a s masivní dávkou dopaminu sledoval zelenou fajfku s oznamující úspěšnou aktivaci. No jo, ale co teď? Mám jít opravdu do Anniversary edice, nebo si zase zkusím Retail či už rozjetý Classic?
Spousta doporučení na mě řvalo, ať si zahraju Retail verzi WoWka (The War Within), v případě, že chci hrát Casual stylem a mám menší časový budget. Mě ale prostě táhl ten nostalgický starý dobrý grind, na který vzpomínám dodnes. Classic je sice časově mnohonásobně náročnější, ale chtěl jsem si prostě zase po letech zahrát WoWko, kde pocit z cesty k maximálnímu levelu je právě důvodem, proč jsem se opět zalogoval.
A co si budeme - byl jsem na starší verzi WoW už dávno zvyklý a přibližně vím, co od něj čekat. Retail mi utekl už takovým způsobem, že by mě spíše totálně zahltil.
Díky dnešní rychlosti internetu je stahování Anniversary Classicu otázkou pár minut. Spouštím hru, vítá mě úvodní obrazovka s temným portálem a už si tvořím postavu. Soundtrack Elwynn Forestu doprovází zpívání ptáčků a já dostávám první quest s koboldy. Už to zase pěkně začíná.
Kouzlo nostalgie - Proč se Classic vrací ke kořenům
V roce 2017 Blizzard konečně vyslyšel prosby fanoušků a oznámil World of Warcraft Classic, tedy věrnou rekonstrukci původního WoW z roku 2004. Hráči, kteří dříve investovali stovky hodin do expení, raidingu a PvP, dostali možnost prožít to všechno znovu – tentokrát ale s plnou znalostí toho, co je čeká. Ačkoli já se neustále považuji za beznadějného věčného začátečníka, takže si vše rád projdu znovu s čistou hlavou.
Důvodem, proč Classic verze existuje, je jednoduchý - nostalgie je mocná magie. Blizzard dlouhá léta tvrdil, že stará verze hry by nikoho nebavila, ale fanoušci si mysleli opak a dlouho se snažili nápad Classicu dostatečně nahlas prosazovat. Když pak Blizzard Classic skutečně vydal, ukázalo se, že miliony hráčů je ochotno se vrátit, i když už vědí, jak těžkopádná, nekompromisní a pomalá stará verze hry je. A právě v tom je její síla!
Classic WoW není instantní uspokojení jako u většiny moderních her. Je to pomalý, odměňující zážitek, kde si každý level, každý quest a každý nový kus vybavení musíte opravdu zasloužit a vydřít. A v případě, že máte na hraní jen pár hodin týdně, chutná odměna z poctivě odvedené práce o to lépe. Nicméně proto komunita časem zabředla do mnohem extrémnějších způsobů hraní, který dal potom vzniknout oficiálním Hardcore serverům (původně se však jednalo o komunitní addon).
Hráči měli možnosti si World of Warcraft zahrát "od začátku" a okusit zase to vzrušení z dalších datadisků. Na vlnu spuštěného prvního Classicu jsem naskočil zase v období, kdy datadisk Wrath of the Lich King byl za rohem a v ten moment jsem se opět cítil jako ten kluk, co si nese domů svůj čerstvě nakoupenou Battle Chest s nejnovějších datadiskem a dvěma měsíci předplaceného času, aby mohl poprvé okusit kvalitní zážitek z "ofíku".
Čas plyne rychleji, než by jeden řekl. A dnešní Classic se mění s další naplánovanou expanzí Mists of Pandaria. Abych pravdu řekl, opět jsem cítil, že mi tady ujíždí vlak (už zase)! Datadisk s Lich Kingem jsem si skutečně nostalgicky vychutnal a byl jsem odhodlaný pokračovat dál, ale život vám ty plány často změní. Proto mi zazářily oči při ohlášení Anniversary serveru, protože jsem cítil, že mám druhou šanci si to všechno zase zažít hezky pěkně od začátku.
Je skvělý pocit být toho součástí! Obzvláště kdy se jedná o vás oblíbený a známý svět. Ale každá mince má dvě strany.
- Atmosféra a pomalejší tempo
Přijde mi, že současný gaming často sází na rychlost, akci, okamžitou zábavu a efekty často připomínající blikací hrkadla v zábavním parku. Classic WoW jde proti proudu. Questy nejsou označené na mapě (dokud si nestáhnete addon - jako já), postavy musíte hledat podle textového popisu a ke každé lokaci se musíte poctivě proběhnout.
Tohle tempo je ideální pro hráče, kteří už nechtějí šílené dungeony na čas nebo grind reputací jako v Retail verzi. Často při vycházkách mezi lokacemi se snažím všímat malých detailů a ocenit práci umělců a protřelých programátorů. Zpomalit tempo není úplně jednoduchým úkolem, ale stojí to za to! Hráč pak vnímá hru jinak, možná i tak, jak měla být původně vnímána.
- Komunita a sociální interakce (když je chuť)
Pamatujete, když hráči museli komunikovat, aby vůbec něco většího dokázali? Classic (Anniversary) k tomu znovu vybízí, ačkoli WoW jako takové lze hrát i více samotářsky (80% mé WoW kariéry). Absence automatického hledání dungeonů více oživuje chat a snahu guild přitáhnout nové hráče, což vytváří potenciál si na cestě vytvořit nová přátelství.
To zní sice pěkně, ale sami dobře víme, že lidé na internetu často dokáží přilít olej do jinak příjemně hřejivého táboráku. Proto osobně holduji v drtivé většině času hrát WoW sám. Procházet v klidu různé questové linky, číst zadání questů a věnovat pozornost nenápadným detailům, jako odloženým knihám, zkoumání zapadlých obchůdků ve Stormwindu nebo rybaření za zvuků audioknihy.
Zatím ale s radostí mohu říct, že na Anniversary serveru jsem dosud narazil na příjemné lidi! Často to byli hráči v podobném věku hrající za podobných podmínek (pařící fotři a mamky). Tahle skutečnost mi dodala zvláštní pocit sounáležitosti s herní komunitou na serveru. Je fajn být na jedné lodi, nikdo na vás pak neřve za 10 denní offline okno.
- Význam každého postupu
Jeden z největších taháků. Každý má rád pocit z dobře odvedené práce a smysluplnosti svého počínání. V Classic WoW je každá odměna zasloužená, i když je to šedý item, byť s o trochu většími staty (vzpomeňte si na první Shoulder Armor). Leveling trvá dlouho, vybavení není zadarmo a dokonce i zlato je cenné. Každý nový spell a každý kousek gearu má svou cenu, takže jakmile vám padne zelený equip, je to důvod k nadšení. A to teprve počkejte na ty modré a fialové, to je pak ta skutečná radost (a citelný rozdíl v progresu)!
Dnes, když mám jen omezený čas na hraní, si tyhle malé krůčky užívám mnohem víc než dřív. Místo abych se hnal za endgame, prostě si užívám tu cestu a postupný výšlap nahoru. Vaše osobní achievementy po cestě mají pak úplně jinou váhu.
- Časová náročnost
Classic je skvělý, ale díky pomalému tempu je potřeba zkrátka více času na markantnější postup ve hře. Jestli máte pár hodin týdně, může vám trvat měsíce, než se dostanete na maximální level. Tím se však dostáváme k otázce, jestli je to vůbec na škodu, protože vám pozvolné tempo naopak může vyhovovat. Expení je pomalé, peníze se shánějí těžce a dungeony můžou zabrat celé odpoledne (zdravím Wailing Caverns).
Pro hráče s rodinou je tohle trochu výzva. Často se mi stává, že mám hodinu na hraní, ale většinu z ní strávím hledáním party nebo běháním po světě. Všechno se ale počítá! Většinou to rodiče gamery vyburcuje k pečlivějšímu time managementu.
Díky menšímu časovému budgetu jsem třeba oprášil staré knižní průvodce po světě Azerothu, nebo více studoval mechaniky své postavy pro co nejefektivnější postup. Ono všechno zlé je pro něco dobré!
- Technické těžkopádnosti
I když je Classic verze věrná originálu, některé mechaniky už dnes působí nešikovně. Anniversary verze zapojila několik vylepšení, ale stále se snaží udržet pocit z prvotní verze hry. Lootování je pomalé, questy občas nejsou moc intuitivní a některé classy tvoří větší výzvu, než jiné.
Ve své době to tak bylo v pořádku, ale dnes, když existují hry s mnohem plynulejším gameplayem, je občas těžké si zase zvyknout na starší způsoby. Nicméně je to součástí nostalgie, starší hry zkrátka měly své (technické) limity. To by nebyl pořádný zážitek, kdybychom si ho nemohli vychutnat se vším všudy!
Classic je skvělou herní zkušeností
Nebudu začínat s tím, jestli se "vyplatí" hrát WoW Classic, nebo jestli to vůbec stojí za to. Je to hodně o osobní zkušenosti. Veteráni si zavzpomínají a opět přilnou k povědomému způsobu hraní - svým způsobem se vrací domů. Příležitostní hráči mají možnost zakusit na vlastní pěst vývoj jedné z nejproslavenějších MMORPG na světě od začátku se vším všudy.
I když nemůžu hrát tak často jako dřív, návrat do starého Azerothu je pro mě pořád úžasným zážitkem. Classic WoW mě naučilo, že není potřeba se hnát za endgame – i samotná cesta je zážitkem, který stojí za to. Abych byl upřímný, nikdy jsem nebyl ten studijní typ, co si projel veškeré taktiky, dodržoval termíny raidů v guildě, nebo těžce dbal na neustálý progres své postavy. Není to můj styl. Warcraft je krásné univerzum plné příběhů, grafických ztvárnění a nápadů skupiny umělců, které stojí za to si vychutnávat pomalu.
Ačkoli Blizzard do dnešního dne čelí a čelil různým kontroverzím, pořád vytvořil něco, co mi osladilo a ozvláštnilo život. Za to jsem velmi vděčný a ctím práci a úsilí všech tvrdě pracujících vývojářů na tomhle kolosu. Osobně doporučuji videa "Behind the scenes", která původně vycházela ve sběratelských edicích na DVD. Tam je vidět, kolik práce stojí za tím vytvořit něco tak masivního, jako je právě World of Warcraft.
Jasně, Classic není tím správným šálkem čaje pro všechny. Hra má pomalé tempo, je náročná na čas i nervy, a někdy trochu zastaralá na dnešní standardy. Ale právě v tom spočívá její kouzlo. Pokud máte rádi videohry, které vás odmění za trpělivost a úsilí, a chcete znovu zažít původní esenci World of Warcraft, určitě dejte Classicu šanci.
I kdybyste měli jen pár hodin týdně.
+1 k moudrosti
Počáteční skepse vedení Blizzardu: Navzdory četným žádostem hráčů o návrat k původní verzi hry vedení Blizzardu dlouho odmítalo vytvoření tzv. "legacy" serverů. Obávali se, že nostalgie hráčů by mohla rychle vyprchat a investice by se nevyplatila.
Fanouškovské servery jako katalyzátor: Neoficiální servery jako Nostalrius, které nabízely původní zážitek z WoW, získaly obrovskou popularitu. Po jejich nuceném uzavření v roce 2016 se komunita semkla a petice za oficiální Classic servery získala přes 200 000 podpisů.
Technické výzvy při obnově: Blizzard neměl k dispozici původní zdrojový kód hry v jeho kompletní podobě. Museli proto kombinovat stará herní data s moderní infrastrukturou, aby zajistili autentický, ale stabilní herní zážitek.
Rozdělení obsahu do fází: Aby byl zážitek co nejvěrnější původní hře, rozhodl se Blizzard uvolňovat obsah ve fázích, podobně jako tomu bylo při prvním vydání. To umožnilo komunitě postupně objevovat a užívat si jednotlivé části hry.
Zachování původních chyb: Některé chyby a nedostatky z původní hry byly záměrně ponechány, aby byl zážitek co nejautentičtější. Hráči tak mohli znovu zažít hru tak, jak byla při svém prvním vydání.
Moderní bezpečnostní prvky: I když se Blizzard snažil zachovat autenticitu, implementoval moderní bezpečnostní opatření, aby ochránil hráče před současnými hrozbami, které v době původního vydání neexistovaly.
Nové hardwarové požadavky: Přestože hra vypadala stejně jako v roce 2006, běžela na moderní infrastruktuře, což vyžadovalo aktualizaci hardwarových požadavků pro hráče. Celkem paradox.
Komunitní testování: Před oficiálním spuštěním probíhaly rozsáhlé beta testy, do kterých byli zapojeni hráči z komunity. Jejich zpětná vazba byla klíčová pro doladění hry a odstranění případných problémů.
Překvapivý úspěch: I přes počáteční obavy zaznamenal WoW Classic obrovský úspěch. Servery byly při spuštění přeplněné a Blizzard musel rychle reagovat navyšováním kapacity.
Vliv na budoucnost: Úspěch WoW Classic vedl Blizzard k rozhodnutí pokračovat ve vydávání dalších "klasických" verzí expanzí, jako byly The Burning Crusade a Wrath of the Lich King, což ukazuje na trvalý zájem hráčů o nostalgický obsah.