Život jako Hardcore MMORPG - Levelování, questy a grind všedního dne

Znáte občas ty chvíle, kdy stojíte ve sprše, padá na vás horká voda a vaše myšlenková stavidla se rázem uvolní? Už několik dní si hraji s myšlenkou, jak moc se život podobá největší a nejhranější MMORPG. Každé tělo je avatarem v téhle hře, kterého jsme si nevybrali, ale můžeme ho za běhu značně modifikovat.

Pomineme-li jeden z pohledů na svět, ve kterém prý všichni žijeme v simulaci, tak mi přijde mnohem optimističtější a hravější onen "Life-RPG" náhled. Zkusme teď na chvilku odložit tu naši vážnou a seriózní masku každodenní mašinérie. Uchopme co nejpevněji své hráčské představy a zkušenosti, a teď je aplikujme na život, který žijeme. Tahle perspektiva mě fascinuje, a možná zaujme i vás. 

Pokud jste alespoň trochu protřelými hráči videoher, určitě znáte pojmy jako EXP, levely, mobky, bossové, životy, damage a tak dále. Mnoho her, jako třeba World of Warcraft, vám umožňují zvyšovat u své postavy statistiky, postupovat v herním světě dál, odemykat nové lokace, získávat speciální vybavení a zdolávat silnější protivníky. Dáte si jednu nocovku u WoWka (nebo jakékoli jiné podobně progresivní hry) a uvidíte, jak se pocit štěstí z postupu ve hře dostavuje po větších a větších dávkách. Možná už si zrovna teď vybavujete dobře známou zkušenost, a začínáte si dělat chuť na ten příval dopaminu. Paráda, co? Není divu, že hry jsou tak návykové.

Když v něčem děláme pokrok – ať už ve hře, v životě nebo kdekoliv jinde – cítíme radost. To ale nemusí výlučně platit jen pro videohry, ale třeba i pro kariéru, umění nebo obecně posouvání svých možností a potenciálu. Ano, z drtivé většiny to vyžaduje disciplínu a trpělivost, což někdy dost bolí, ale odměna na konci za to stojí.

A teď… Co kdybychom vzali koncept videohry a aplikovali ho na vlastní život? Někdo by už teď prohodil, že mám z toho věčného hraní RPGček takříkajíc vymletý mozek, ale zvídaví čtenáři budou jistě pokračovat dál.

ŽIVOT je nejlepší a nejunikátnější MMORPG

Váš život se stává velmi podobný prostředím jako ve videohrách. Přesněji řečeno v MMORPG (Massive Multiplayer Online Role-Playing Game), protože Život hrají všichni. Avšak některé herní prvky v životě chybí – nemáme uživatelské rozhraní, které by nám ukazovalo životy, výdrž nebo jiné statistiky. Tenhle detail se dá obejít a případně dotvořit (třeba skrze různé deníky nebo měření výkonu v hodinkách).

Spousta chytrých a úspěšných lidí (hráčů) si už udělala jméno v tomhle multiplayer světě – Elon Musk, Steve Jobs, Bill Gates, Ester Ledecká, Marek Vašut a mnoho dalších. A stejně jako v každé správné RPG, tak i tady máte svou vlastní postavu. A tou jste VY. Život je MMORPG, kde můžete dělat téměř cokoli! Těch možností je tolik, až je to často paralyzující. Dobré je si pro začátek říct, co vůbec od své postavy chceme? Aby byla co nejlepší, nejbohatší, nejkrásnější, nejmoudřejší? 

Od toho se značně odvíjí náš styl hraní a často i strategie celé hry:

• Soustavně makáme a postupujeme vpřed (grind). Ať už se jedná o majetek, finance, kariéru, vzdělání, tituly nebo sílu v posilovně
• Kupujeme předměty, kterých si myslíme, že nám na naší cestě pomůžou
• Zbavujeme se věcí, které už nepotřebujeme a třeba je prodáváme na aukci/bazaru
• Budujeme si jméno na lokálním serveru (v určité zemi či regionu)
• Učíme se, jak svět funguje – skrze opakování, neúspěchy, chyby - sbíráme zkušenosti. Kdo jich má nejvíce, je také nejvíce ceněným hráčem
• Věnujeme se hodiny a hodiny určitému stylu hraní nebo strategii, jen abychom se posunuli dál ke stanovenému cíli

Ten pocit, když se zlepšujeme a posouváme svou postavu (tedy sami sebe) vpřed, je dost silný a často příjemný. Moc se to od těch virtuálních her neliší, že? Vyzkoušejme teda tuhle perspektivu s herními principy a aplikujme ji na realitu. Vybudujte si jméno na tomhle hlavním multiplayer serveru. Přemýšlejte nad tím, čeho chcete dosáhnout a jaké konkrétní kroky podniknete. Nebo se zkrátka rozhodněte, jaké statistiky budete na sobě zlepšovat.

Pojedete build hodně zaměřený konkrétním směrem, nebo spíše vsadíte na všestrannost? To nechám na vás. Koneckonců, je to vaše postava. 

Ne tak úplně švihlá myšlenka

Pokud jste dočetli až sem - děkuji. Možná si říkáte, jestli mi do hříbkové polévky nespadly jiné houby, než původně měly, ale tenhle koncept nahlížení na svět a na sebe rozvoj (vlastní postavy) už není naprostou exotikou. Dokonce si myslím, že je v mnoha ohledech zdravější, než mnoho různých jiných spirituálních či náboženských hnutí. 

Ale nebudu vám lhát, možná by mi tenhle přístup tolik nevoněl, kdybych za svůj život neměl napařeno několik tisíc hodin. Co na to říct, ty hry občas dokáží zažehnout i plamínek inspirace!

Často se ve hrách stává, že prohrajete. Game over. Release Spirit. You died. Ať už vaší vinou či sledem událostí. Naštěstí u drtivé většiny her je možnost začít znovu. Takové neúspěchy nás od hraní většinou neodradí, ba právě naopak. Videohry z devadesátek jsou pověstné svou obtížností a i přesto se řadí k jedněm z nejoblíbenějších. Možná právě kvůli své obtížnosti, kdy navzdory mnoha opakováním a vytrvalosti hráč pokořil zdánlivě nemožný úkol.

V Životě pravděpodobně platí dost podobná dynamika. Svůj život můžete v jistém smyslu "restartovat", kolikrát chcete. Rozvod, krach obchodu, ztráta majetku či práce, může být devastující událostí, ale pořád můžete začít znovu. Konec nastává pouze tehdy, když se rozhodnete, že je konec. 

Život má nejasně definovaný časový horizont, přibližně 80 - 100 let. Nemá tedy moc smysl se bát prohry nebo to vzdát po jedné špatné zkušenosti. Stejně jednou dříve či později přijde. Dokážu si ale představit, že je to těžké. Taková prohra může vyvolat rozpaky, špatné slovo u rodiny nebo společnosti, nebo to také pošramotí vaše sebevědomí ba dokonce smysl života. S odstupem pak ale pravděpodobně uznáte, že to byly velmi cenné zkušenosti, díky nimž se cítíte zocelenější.

Jak říká Hardcore komunita hráčů ve World of Warcraft (po úmrtí postavy je daná postava nenávratně smazána a musíte začít úplně od levelu 1): "Go again!" Začněte znovu. Krásný příklad, že? A řeknu vám, zrovna u Hardcore WoW postavy to úmrtí fakt bolí. To je však povídání pro jiný článek. 

Dobrou praxí je tedy naučit se prohrávat, protože cesta k cíli je často dlážděna dílčími prohrami. Jedna porážka nerozhoduje o výsledku války. Proto je důležité často věci přijmout takové, jaké jsou, a zkusit to prostě znovu.

Next level

Po úspěšném splnění úkolu nebo prosekaném zástupu monster problikne nad vaší postavou "Další úroveň!" nebo "+1 level" nebo jiný zářivý efekt ohlašující další postup. Kdo by to neměl rád! Celý mindset je založený na neustálém zlepšování postavy. 

Proč ale v Životě dosáhneme určité úrovně a pak se zasekneme? Protože přestaneme usilovat o postup. Buď to vzdáme, nebo se spokojíme s tím, kde jsme (což vůbec není špatně).

Ve hrách to bývá většinou jinak. Vyhrabat se na další úroveň někdy trvá, někdy dokonce tak dlouho, že začnete mít pochybnosti. Pak třeba mrknete do návodu na Youtube, případně se zeptáte jiného hráče. Ale většinou se nezastavíte a nevypnete hru. Je to zkrátka další výzva a zkouška čekající na splnění, abyste se dostali dál. 

Na jakém levelu jste teď? Těžko říct. Nicméně s každým levelem jdou ruku v ruce statistiky, odemknuté dovednosti, zkušenosti nebo jiné získané kvality. Tam už se dokážeme pohybovat na mnohem pevnější půdě. Každé vítězství nebo prohra vás určitým způsobem posune na vaší cestě k cíli (ať už je jakákoli). Mnohem trefnější mi přijde koukat na svoji postavu jako na soubor různých herních statistik, které se v průběhu hry mění. Tak například:

• Zdraví: Navyšuje se skrze pravidelné cvičení, zdravou životosprávou a vhodným jídelníčkem
• Moudrost: Čím více knih přečtete, tím jste o něco moudřejší. Vedete konverzace se zajímavými lidmi a vyhledáváte podnětné debaty
• Síla vůle: Ta pravá magie se někdy schovává v řádné disciplíně a oddanosti vaší věci, ať už je to váš osobní cíl, vize nebo ideál, kterého se chcete držet a za ním si jdete. Vyznačuje se udržováním zdravé rutiny, odoláváním různým "neřestem" nebo sebekontrolou
• Charisma: Navyšuje se skrze navazování přátelských vztahů s ostatními lidmi, tvoření milostných vztahů nebo obchodních partnerství. Zároveň však ale záleží i jak se vyjadřujete a s jakým sebevědomím vystupujete
• Mistrovství: Míra praxe v činnosti, kterou si vyberete a pilujete techniku neustálím cvičením. Ať už je to hra na hudební nástroj, rétorické techniky vystupování nebo bojové umění.
• [Dosaďte si další statistiku]

Možností různých statistik a jejich měření je hodně. Tyto příklady mě napadly pouze pro jasnější představu herních statistik v reálném životě. Možná jsou pro vás důležité úplně jiné atributy a způsoby jejich měření se také mohou různit. Díky nim si můžete vytvořit nové návyky, které se později stanou součástí vaší osobní videohry.

Vytvořte si svůj vlastní tabulku statistik a pilujte je podle toho, jaký cíl zrovna plníte.

Abych byl i trochu praktický, napadá mě několik aplikací (bez placené spolupráce, sám jsem je používal), které mi na mé cestě za mapováním mojí postavy pomohly:

• Goodreads - Celkem příjemná aplikace i web, kam zaznamenávat svůj postup ve čtení knih. Výzvy osobní i komunitní a trackování progresu příjemně motivuje k dalšímu čtení. Kdo má čtečku Kindle, tak se mu postup synchronizuje automaticky.
• Forest - Používal jsem při psaní diplomky, abych si odměřoval čas. Přišlo mi sympatické, že za určitý počet zlaťáky vysadí opravdový strom. Ovšem jak to ověřit, to netuším.
• Habitica - Příjemná pixelová grafika. Pilujete si svoji RPG postavu na základě splněných úkolů, které si na ten den dáte. Zabíjíte tak monstra, plníte questy, bavíte se s ostatními hráči v hospodě nebo se zapojujete do nájezdů v rámci klanů. Tady jsem suveréně vydržel nejvíc a příležitostně se vracím.

• Sportovní hodinky - Tady neuvedu konkrétní příklad, ale mnoho sportovních hodinek s aplikací má různé metody, jak motivovat a měřit aktivitu běžce nebo fitnessáka. Ať už je to počet kilometrů, nachozených kroků, počítání statistik vypité vody nebo naspaných hodin. Možností je čím dál tím více. Jedna sportovní hra mě však napadá a u ní jsem se celkem zapotil - je to Ringfit Adventure, kde jste plnili úkoly a questy prostřednictvím různých cviků s odporovým kruhem. To je ale jen spíše pro doplnění a důkaz, že do sportu se gamifikace už dávno dostala.

Hlavní a vedlejší questy

Toulat se po herním světě bez cíle dokáže každý, časem to může být dost vyčerpávající, ba dokonce depresivní. Stejně jako v každé tuctové MMORPG i tady na vás čeká velké množství hlavních a vedlejších úkolů. Často asi narazíte na úkoly každodenního rázů - chodit do školy, do práce, nakoupit, vyzvednout děti a tak dále. Avšak neustálá rutina nás může často ubíjet, ať už ve virtuálním či reálném životě.

Náš aktuální hlavní quest může být plnění našeho snu o vlastním autě, bydlení, cestování, nalezení životního partnera, rodině nebo třeba naučení se nové dovednosti či napsání vlastní knihy. Je však důležité si napsat svůj hlavní quest a ideální řádku vedlejších questů, které na něj navazují. Jakmile si napíšete byť sebemenší postup pro vámi zvolený quest - už máte svůj vlastní Quest Log!

Určení si toho správného hlavního questu může být ze začátku někdy obtížný a nejasný úkol. Možností je opravdu hodně a není výjimkou, že budete mít chuť quest několikrát změnit. Proč ale začínat hned s něčím velkým? Pro ulehčení se nejprve zaměřte na menší věci. Na začátku každého RPG také hned nedostanete za úkol porazit arci-démona a hlavního záporáka celé hry.

Vedení svého Quest Logu a určování si osobních questů je umění samo o sobě. Jakmile ho ale ovládnete vaše vize o vaší postavě se o něco více projasní. Stejně jako u každé dovednosti je potřeba tuto činnost trénovat. Proto začněte s něčím menším.

Stále nevíte, jak začít? Dobrá, něco nastřelím:

• Hlavní Quest: Hrajte hru Života proti sobě. Sepište si pro vás stěžejní statistiky a každou z nich do 6 měsíců navyšte o libovolnou hodnotu.
• Vedlejší Quest: Napište si vizi vaší postavy jak byste chtěli, aby vypadala za 5 let a k tomu odpovídající hlavní statistiky či dovednosti, které jsou pro ni stěžejní.

I takhle se to dá hrát. Jestli vám questy nesednou, v pořádku. Vymyslete si jiné, ale ten Quest Log si založte. Jak můžete dorazit do cíle, když žádný nemáte?

Systém odměn

Asi nebude žádným překvapením, že za každým úkolem či splněnou výzvou následuje odměna. Ať už ve formě zlaťáků, zkušeností, nových známostí nebo všeho naráz. Díky tomu nás hry baví a motivují nás pokračovat dál. Dejme tomu, že máte hrubý přehled o své postavě a stanovené questy, na kterých budete pracovat. Jaké za to budou odměny? Legendární svítící meč zní dobře, ale v naší Životní MMORPG je ve většině případech nepraktický. Pravděpodobně neexistuje žádný univerzální systém odměny pro všechny, snad krom výplaty v práci. 

Proto by bylo dobré se zamyslet nad tím, co vám osobně dělá radost a jaké odměny si sami dopřejete po splnění questu. Že je to těžké vymyslet? Jak by ne, věnuje se tomu celý fenomén Gamifikace, který implementuje právě tyto herní prvky do reálného života a pracuje s motivací. Pojďme si alespoň uvést pár nápadů, jak může takový základní systém odměn vypadat:

• Body: Řekněme, že rádi sbíráte body, navyšujete skóre nebo zkušenosti. Zkuste si za každý splněný quest stanovit zisk určitého počtu bodů. Za pevně stanovený obnos si pak můžete dopřát něco, z čeho budete mít radost. Já jsem třeba čas trávený v posilovně vydělil dvěma a to byl můj čas vyhranění pro válení se u videoher bez výčitek. Jednu dobu jsem to striktně dodržoval a celkem to fungovalo. Dodal jsem tak svému koníčku určitý řád a měl jsem z toho dobrý pocit.
• Achievementy: Pomyslné skalpy vašich skutků, při kterých jste museli vynaložit značnou sílu vůle, abyste jich dosáhli. Odznaky, trofeje, tituly nebo mementa vašich úspěchů často podněcují k pokoření skutečných výzev, na které s hrdostí vzpomínáte a vystavujete na odiv ostatním. Jak třeba takový systém achievementů vypadá v praxi? Není náhodou, že zrovna o tom je celá moje diplomová práce (včetně mnou vytvořených achievů pro život).

• Sběratelství: Jste vášnivým sběratelem knih, arkádových automatů nebo starých magazínů? Přizpůsobte odměny svým questům tak, že si postupně budete rozšiřovat sbírku v tempu vašeho úsilí v plnění hlavních questů. Tím se vyhnete impulzivnímu hromadění věcí nebo silnému finančnímu krvácení. Nebo své vášni alespoň dáte nějaký řád.
• Tracking: Rádi překonáváte výzvy a doslova milujete porážet své předchozí výkony? Trackovat se dá snad úplně všechno a je to zároveň jeden z nejlepších způsobů, jak měřit svůj progres. Hodinky s vodotryskem jsou už dávno minulostí. Dnes vám hodinky říkají, kolik jste naspali, uběhli, spálili kalorií a všechno zaznamenají do grafů. A ještě vám pogratulují, když porazíte svého parťáka.

Je to na vás moc jednoduché nebo až nesmyslně šroubovité? Není problém, vymyslete si něco svého. Důležité je najít nebo si vytvořit systém, který vám sedne a bude vás úspěšně motivovat. Za každou dobře odvedenou práci by měla následovat i adekvátní odměna! Ať už má jakoukoli podobu, musí nás takové odměny či pocity z nich těšit, naplňovat nebo jinak sytit naše existenciální potřeby. Proč bychom to potom jinak dělali?

Možná budete mít tendenci hledat dokonalý systém, který se nebude dát obejít. Přátelé, mám pro vás dobrou zprávu. K takové kontrole poctivosti slouží zcela jiný systém. Vaše vlastní svědomí.

Časem se pak ale samotné hraní stane odměnou. Konec konců, proto ty hry hrajeme.

Neporovnávete svůj level 1 s něčím levelem 74

"Wow, čumte na to fáro! Ach jo, a já furt jezdím takovou kraksnou."

"Ta má vysekané tělo! Má to ale štěstí (,kráva jedna), to je prostě genetika."

"To se ti to říká, když vyděláváš tunu peněz v IT jenom cvakáním do klávesnice! Já musím poctivě makat rukama."

Každý hraje svou vlastní životní hru. Je snadné někomu závidět nebo ho nenávidět za jeho úspěch. Vtip je v tom, že nikdy nevíte o tom druhé úplně všechno. Vidíte jen slabou povrchovou vrstvu. Výsledek dlouho udržovaného životního stylu nebo následek mnoha jednotlivých rozhodnutí za poslední dekádu.

Každý expert v jedné části hry může zaostávat v jiné. Tohle je důležité mít na paměti. Nejlepší praxí je pak srovnávání a porážení sebe sama, protože ve finále vám jde přeci o vaše skóre. Ostatní mohou poskytnout cenné know-how, podporu, nebo vítaný doprovod na vaší cestě, ale neměly by tvořil primárně rivaly, kterým se musíte za každou cenu vyrovnat, abyste se mohli cítit dobře.

Obzvláště v době sociálních sítí (jedna velká iluze) je snadné spadnout do depresí právě díky neustálému porovnávání. Kdyby porovnávání měl být nějaký postih, tak by to byl silný debuff pro vaši postavu snižující dočasně téměř všechny statistiky.

Navíc si ho způsobujeme často sami dobrovolně.

Hardcore mód

Mám za to, že máme jen jeden život. Jakmile hra skončí, tak prostě skončí. Nebo minimálně netušíme, co přijde potom. Každý moment ve hře pak dostává svým způsobem ojedinělý punc výjimečnosti a tajemna. Nikdy nevíme, jaká situace nastane a co nás třeba může na řadu let omezit, vyšvihnout, nebo (nedej bože) naši hru náhle ukončit. 

Často ve hrách typu World of Warcraft, Diablo nebo v jiných RPG s vývojem postavy, vídám skupiny lidí a jednotlivce snažící se o maximální možný postup v (ideálně) minimálním časovém rozsahu. To samé pak očekávají i od svého okolí. Nejsem příznivcem těhle závodů na vrchol, protože všechny ostatní maličkosti, detaily a krásy odpadají díky nemilosrdnému tvrdému grindu.

Podobnou taktiku občas vidím i u ostatních hráčů v našem Životním MMORPG. Ta si pak (pravděpodobně) vybírá daň v různých oblastech života, ať už je to zdraví, vztahy nebo radosti ze života. Neříkám, že je to špatně, ať klidně dál pokračují v rozehrané hře, když chtějí. Osobně však přijímám jakousi myšlenku "Hardcore módu", který připomíná, že ten život máme skutečně jen jeden, a stojí za to si ho vychutnávat, rozhlížet se, postupovat opatrně a s rozmyslem, užívat si jemných detailů okolo a vážit si toho, co už máme.

Tuhle hru si totiž můžeme zažít jenom jednou, tak proč se zbytečně hnát.

Hry jsou naprostá ztráta času

Pro někoho možná ano, a rozhodně mu to nemám za zlé (když mi to furt necpe pod nos). Každému co jeho jest. Pro mě jsou zas jiné činnosti ztráta času, ale to je prostě dané nastavením osobní hry každého z nás. Sám jsem u videoher trávil mnoho hodin a nemohu říct, že bych toho zpětně litoval. U hraní World of Warcraft při mnohahodinovém cestování po lokaci The Barrens jsem často přemýšlel nad svými dalšími kroky v životě. Při hraní Skyrimu jsem přišel na téma mé diplomové práce. A při soustavném hraní RPG titulů se mi utvořila myšlenka i na tento blog a článek.

Časem si takový hráč možná řekne, jestli by nemohl trochu expit i vlastní postavu v reálném životě, když mu to tak dobře jde v těch virtuálních světech. Jeden svět může být dobrou inspirací pro druhý a naopak. Videohry totiž narozdíl od reálného života mají tu vlastnost, že si dokáží člověka za krátký čas hezky zaháčkovat a pravidelně do něj pumpovat velké dávky motivace (a dopaminu).

Proto se fenomén Gamifikace postupně rozšiřuje i do našich každodenních životů, ať už třeba hravými aplikacemi jako je Duolingo, nebo různými benefit systémy v korporátech a firmách. Tyhle postupy pro každodenní život nevznikly ve zkumavkách tajných laboratoří pentagonu, ale jejich zárodek spočívá v prosté lidské potřebě - hrát si. A v té jsou přeborníky právě videohry.

Je mi jasné, že porubat 50 goblinů na level 15 je něco jiného, než odmakat 8 hodin v práci a zaplatit účty, ale naše světy se do jisté míry mění podle našich myšlenek a osobních postojů. Život, narozdíl od her, nedisponuje takovou stručností a jasnými úkoly, jako to často bývá ve videohrách. Co si taky budem povídat, život jako takový dokáže být mnohem těžší, než jakákoli videohra na ultra-nightmare obtížnost. Nepřijde mi proto od věci si ten život zpestřit nějakou tou herní paralelou, ke které máte blízko a baví vás.

Takže abychom si to shrnuli, můžeme si svou každodenní rutinu zahalit do kabátku Hardcore Sandbox Permadeath MMORPG herního světa. Hrajte svoji osobní hru tak, abyste na ni potom s láskou vzpomínali, protože svého avatara máte jen jednoho po omezený čas.

GL HF!

+1 k moudrosti

Zaujalo vás téma gamifikace? Já jsem se do ni jednoho času úplně zamilovat (i kvůli diplomce). Doporučuji pár tipů, kam se podívat a začít čerpat inspiraci pro svůj "herní interface".

Actionable Gamification: Beyond Points, Badges, and Leaderboards od Yu-Kai Chou je kniha, která se zabývá využitím gamifikace v reálném světě. Místo povrchních prvků, jako jsou body a odznaky, se autor zaměřuje na hlubší psychologické principy, které motivují lidi k určitému chování.

Hlavní myšlenkou knihy je Octalysis Framework, model osmi klíčových hnacích sil, které ovlivňují lidskou motivaci. Ty zahrnují například:

• Smysl a volání (Meaning & Calling) – pocit vyššího poslání a důležitosti úkolu.
• Vývoj a úspěch (Development & Accomplishment) – touha zlepšovat se a dosahovat cílů.
• Posílení kreativity a zpětné vazby (Empowerment of Creativity & Feedback) – možnost experimentovat a dostávat okamžitou odezvu.
• Vlastnictví a majetek (Ownership & Possession) – pocit, že něco vlastníme nebo si něco budujeme.
• Společenský vliv (Social Influence & Relatedness) – vliv ostatních lidí, rivalita či spolupráce.
• Vzácnost a netrpělivost (Scarcity & Impatience) – touha po něčem nedostupném.
• Nepředvídatelnost a zvědavost (Unpredictability & Curiosity) – potřeba zjistit, co bude dál.
• Ztráta a vyhýbání se (Loss & Avoidance) – obava ze ztráty něčeho cenného.

Chou v knize ukazuje, jak tyto principy aplikovat nejen ve hrách, ale i v byznysu, vzdělávání nebo osobním rozvoji. Dává konkrétní příklady úspěšné gamifikace ve firmách jako Google, Facebook nebo Duolingo.

SuperBetter od Jane McGonigal je inspirativní kniha, která ukazuje, jak lze pomocí herního myšlení překonat životní výzvy a posílit psychickou i fyzickou odolnost. McGonigal, která je známou herní designérkou, čerpá z vlastních zkušeností, kdy se pomocí herních principů zotavila z těžkého otřesu mozku.

Kniha představuje koncept SuperBetter, což je metoda, která spojuje herní prvky s psychologií a vědou o odolnosti. Klíčové prvky této metody zahrnují:

• Hrdinskou identitu – přijmout roli hrdiny, který čelí výzvám.
• Herní úkoly – rozdělit velké cíle na malé a splnitelné úkoly, které vedou k pokroku.
• Spojence – zapojit do své cesty přátele a rodinu, kteří poskytují podporu.
• Síly a bonusy – identifikovat a posilovat vlastní silné stránky.
• Nepřátele a výzvy – vnímat problémy jako protivníky, které lze porazit.

McGonigal předkládá vědecké důkazy o tom, jak hraní her může zlepšit náladu, zmírnit úzkost, zvyšovat odolnost vůči stresu a posílit sociální vazby. Kniha je plná praktických rad a cvičení, které čtenářům pomáhají začít měnit svůj život hned po přečtení.